Vláda podpořila koncepci péče o památky, čeká se na zákon

Koncepce památkové péče na roky 2017 až 2020 navazuje na předchozí obdobné materiály, závisí ale především na tom, zda se podaří schválit navrhovaný a dlouho očekávaný nový památkový zákon. V současné době leží norma v Poslanecké sněmovně, s její účinností se počítá od začátku roku 2018.

Vláda schválila Koncepci památkové péče v ČR v letech 2017-2020. Má za cíl posílit ochranu kulturních památek či rozšířit vzdělávání.

Památkový zákon je jedním z klíčových slibů vlády v oblasti kultury. Česko na něj čeká víc než 25 let, přesto má návrh celou kritiků. Zákon by měl mimo jiné chránit i objekty, které nejsou památkami, ale jsou v památkových oblastech. Umožnit by také měl dostat jejich vlastníkům na péči o ně podporu od státu. Autoři zákona z ministerstva kultury také uvádí, že by měl důsledněji postihovat zanedbání péče o památku.

Podle předkládací zprávy patří mezi prioritní cíle koncepce památkové péče větší propojenost a otevřenost oboru směrem dovnitř i navenek k veřejnosti nebo požadavek právních jistot, srozumitelnosti a přehlednosti ve věci ochrany kulturních památek. Pokračovat by se také mělo v revizi a nápravě některých přetrvávajících nepřesností Ústředního seznamu kulturních památek ČR. Nedostatky v seznamu památek mohou vést v problémům třeba při zamýšlené změně vlastníka památky - na prodej například uměleckých předmětů se vztahuje jiný režim, pokud jsou za památku prohlášené.

Sněmovna návrh zákona počátkem prosince podpořila v prvním kole schvalování, přestože opozice se pokusila návrh zamítnout či vrátit vládě k přepracování.

Řada památkářů a oborových sdružení normu kritizuje. Proti podobě zákona jsou třeba Česká komora architektů a Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví (ASORKD). Nelíbí se ani Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče, které o návrhu říká, že snižuje rozsah památkové ochrany, nedefinuje ochranu hmotného kulturního dědictví jako veřejný zájem a nepřináší požadované systémové změny. Podle ASORKD návrh zákona nechrání nejcennější a zároveň nejohroženější část tuzemského kulturního dědictví - historická města.