Horáček bojuje o Hrad. Jaký má postoj k migraci, uprchlíkům, nebo Romům?

Horáček svůj program zveřejnil na sociálních sítích se slovy: „Často se ptáte na můj názor na migraci. Rád ho tady zopakuji: Jsem zásadním odpůrcem kvót“. Není podle něj moudré přijímat ty, které nechceme, a ani oni k nám nechtějí. „Jak by se na takovém základě dalo něco dobrého vystavět? A jako vrchní velitel ozbrojených sil budu trvat na bojeschopnosti naší armády,“ shrnul své postoje.

V programu pak je mnohem konkrétnější. „Mnozí vnímají přistěhovalectví jako hrozbu. A nutno říct, že plným právem, protože tento jev skutečně může být hrozbou a zkušenosti řady států to potvrzují. Ale je rovněž příležitostí. Příležitostí dostat mezi nás v ideálním případě vzdělané, ale také nápadité, pracovité, zručné a podnikavé lidi. Dokonce takové, kteří budou ochotní a schopní naučit se náš složitý jazyk,“ vysvětluje.

Podle něj je třeba, aby tito lidé pochopili a ctili naše hodnoty, styl života, a zejména právní řád. „Historicky se to podařilo mnohým. Mám na mysli Slovany z Ukrajiny či Balkánu, kteří k nám v 90. letech prchali před válkou na rodné půdě. Ale zvládli to i lidé z Vietnamu či Palestiny,“ připomíná. Momentálně podle něj panuje absurdní situace, kdy se „Evropou valí statisíce lidí bez důvěryhodných dokumentů, a my nedokážeme nechat v české nemocnici pracovat kvalifikovaného lékaře z Kyjeva“.

„Například z více než 4000 afghánských žadatelů o azyl jsme v letech 1998–2000 vybrali 51, jimž jsme vyšli vstříc. Bez obalu řečeno: jsme vybíraví, v celoevropském měřítku mimořádně. Osobně si myslím, že je to jak rozumné, tak důstojné. Náš dlouhá léta uplatňovaný systém je dobrý a nedivím se, že nevítáme systém nařízených kvót. Ten podle mého není výsledkem řešení příčin, ale spíš zoufalé snahy řešit následky. Ostatně použití kvót v praxi už provází jeden debakl za druhým. Na jednu stranu jsou v pohybu statisíce lidí, ale zároveň se v rámci kvót podařilo přemístit jen pět tisíc lidí. V Česku dvanáct jednotlivců,“ připomíná čísla.

I proto se prý domnívá, že Evropa do budoucna potřebuje jednotné azylové řízení. A spolu s ním také jednotný systém vracení neúspěšných žadatelů o azyl do jejich původních zemí, či do nejbližší bezpečné země.

Kromě toho se v programu zaměřuje například na chudobu a sociální vyloučení. Mluví například o tom, že jednou z priorit celé společnosti by měla být integrace českých Romů – tento problém označuje za tikající bombu.

„Nejdůležitějším z řady klíčů, jimiž musíme tu třináctou komnatu svého společného života otevřít, je vzdělání. Vždyť většina dospělých ve vyloučených lokalitách má nejvýš základní školu. Bez toho, aby český vzdělávací systém poskytl rovné šance na vzdělání všem, se všichni nebudou moci zapojit do společného českého úsilí o větší materiální i duchovní prosperitu. Na nedostatek dlouhodobé strategie a hlavně vážně ustavené snahy naší společnosti sociálně vyloučené postupně integrovat pak doplatíme všichni,“ vysvětluje Horáček.