ROZHOVOR | Česko bezpečné není, xenofobové ale nejsme, míní Horáček

Jak se zrodil nápad, že se Michal Horáček stane prezidentem? Co pro něj znamená vlastenectví, proč chybí v České republice sebevědomí a jaký má vztah s Jiřím Drahošem? Na tyto a další otázky naleznete odpovědi v první části rozhovoru, která vyšla v pondělí 28. srpna.

Kdy očekáváte rozjezd skutečně ostré kampaně?

Doufám, že co nejdříve. Zatím jsou prázdniny, ale doufám, že už v průběhu několika týdnů nastane to, po čem prahnu. Konfrontace s ostatními kandidáty prostřednictvím debat. Abychom mohli formulovat svá stanoviska a obhajovat je ve veřejné diskuzi. Lidé to potřebují, aby poznali, co je kandidát za člověka.

Nebojíte se trochu té agrese? Například pan Pithart odmítl kandidovat na prezidenta s tím, že by už zřejmě neunesl tu špínu.

Kampaň dělám už 14 měsíců a jsem předmětem všelijakých lživých útoků. Prý že tu chci stavět měšity, vítat migranty, že jsem byl vekslák… a podobné nesmysly. Ale už jsem si na to tak nějak zvykl, vždyť jsem dospělý a musel jsem to předpokládat. Je to součástí otevřeného prostoru, který není nijak cenzurovaný. A pro mě je svoboda vyjadřovat se důležitější než cokoli jiného.

V jednom z rozhovorů jste uvedl, že stihnete objet i 4 města denně – podle čeho si vybíráte, kam pojedete a koho navštívíte?

Minulý týden jsem zjistil, že jsem navštívil už 500 míst. Lidé mi to sami nabízejí a zvou mě. Naše země je plná příběhů a lidského úsilí. Mám slabost pro menší a rostoucí české firmy, které mají nápady. Stěžně pro japonské jachty ze Sušice, fantastické padáky ve Frýdku-Místku, koloběžky z Hanušovic. To by člověk neřekl, co všechno tady umíme a já to chci vědět.

Vzhledem k programu, jaký máte, si asi moc neodpočinete. Jak to zasahuje do vašeho osobního života?

Já jsem zvyklý hodně pracovat, budoval jsem velkou firmu a dělal 70 hodinové pracovní týdny. Mám natrénováno, takže mě to nezatěžuje. Navíc mě setkávání s lidmi posiluje a dodává mi to víru, že to, co dělám je poctivé a dobré.

Objevila se kritika některých členů vašeho týmu. Konkrétně třeba Jaroslava Cermana, který se údajně stará o váš Facebook. Platí to?

O můj Facebook i další sociální sítě se stará slečna Blanka Mikulášková. Pan Cerman se zkraje staral o Facebook a dělal například události, ale ta spolupráce netrvala moc dlouho.

Spolupracujete nějak s Robinem Kvapilem, členem hnutí Žít Brno?

Robin Kvapil je zajímavý člověk. Spolupracuji s ním proto, že je vystudovaný režisér a dokumentarista. Natočil mnoho materiálů z mých setkání s lidmi a je výborné, že jsou zaznamenána. Dělá to, co umí.

Dokument, který o vás pan Kvapil točí, by měl být zveřejněn až po volbách. Proč?

Aby to bylo fér, nedělá se to jako reklama, ale jako skutečný dokument.

Takže když to vyjde, bude to taková ta cesta na vrchol?

A když to nevyjde, bude to jenom cesta pod vrchol (smích).

Jak moc pracujete se sociálními sítěmi? Například Andrej Babiš má ve svém týmu lidi, kteří odepisují jeho odpůrcům či příznivcům do komentářů.

Než jsem odhlásil svou kandidaturu, měl jsem Facebook, na kterém bylo 55 000 sledujících. Později jsem věnoval stránku kampani a po 5 měsících má 52 000 sledujících – politicky angažovaný člověk holt není tak atraktivní jako třeba textař. S Facebookem jsem celkem kamarád a rád tam píši, všechny statusy jsou moje dílo. Není možné, aby to za mě někdo napsal.

Najdete si na to čas i v případě, že byste uspěl v prezidentské volbě?

Ano. Je to součást mého života. Chci být zodpovědný za to, co napíšu. To by tak nefungovalo, kdyby to psal někdo jiný.

Plánujete mít tiskového mluvčího?

Ne. Rozhodně ne. Mám kolegu, který mi sjednává různé schůzky a je to snadnější, než kdyby lidé volali mě, to by nešlo zvládnout. Není to však mluvčí, všude za sebe mluvím já. Přál bych si, aby to tak bylo i v případném angažmá na Pražském hradě. Považuji to za poctivější. Mít mluvčího je zbabělý mezikrok - za vlastní omyly můžete peskovat jeho.

Na Facebooku jste se vyjádřil, že byste jmenoval Andreje Babiše premiérem, i kdyby byl trestně stíhaný. Chtěl byste ctít presumpci neviny – ale neutrpěla by tím pověst České republiky? Co morální hledisko věci?

Trestně stíhaný člověk, který nebyl odsouzený, musí být považovaný za nevinného. Na tom stojí právní stát. O vině a trestu rozhoduje výhradně soud, to je v Ústavě. Ne prezident. Je velmi důležité to dodržet. Jinak by se prezidentovi mohl někdo z jakéhokoliv důvodu nelíbit a řekl by – to ne, i když by takového člověka vnesly do jeho pozice hlasy voličů, kterých může být třeba milion. Nebo by se stalo, že někdo bude obviněný a pak se za dva roky ukáže, že neprávem. To nejde.

Samozřejmě bych nebyl šťastný, kdyby popisovaná situace vznikla. Pro zahraničí to je nešťastné. Moc bych si přál, aby třeba konkrétně pan Babiš zvážil, zda je vhodné, aby se v takové situaci o pozici premiéra ucházel. Současně víme, že o tom rozhodnou voliči. Pokud rozhodnou výrazným způsobem pro pana Babiše, proč by měl být prezident chytřejší, než milion voličů? Volič je král, ne prezident. Udělal bych hodně pro to, abych to panu Babišovi rozmluvil. Pokud bych nebyl úspěšný, pak bych ho v zájmu právního státu musel jmenovat.

Nebojíte se centralizaci moci kolem Andreje Babiše?

Hnutí pana Babiše není zrovna standardní. Málokde rozhoduje jen jeden člověk, kdo je na kandidátce a podobně. Skutečně to více připomíná firmu nebo armádu. To nese určité nebezpečí. Andrej Babiš je navíc velmi bohatý člověk a vlastní významná média. Tato kumulace budí oprávněné obavy. Na druhé straně jsme v demokracii, takže všechno musí posoudit voliči.

Vaše slova o startu z nezávislé pozice a vstupu do politiky kvůli neutěšené situaci připomínají slova Andreje Babiše před volbami v roce 2013. Vidíte v tom nějakou paralelu?

Ono to zní podobně. Já ale nedostávám 3 miliardy korun na dotacích, já v ničem nepodnikám. Nemám politickou stranu, neobsazuji spolustraníky krajská zastupitelstva, radnice, parlament. Jsem občan vyslaný občany, aby hájil jejich zájmy.

Co bude podle vás hlavním tématem nadcházejících parlamentních voleb?

Zřejmě to, jak silný mandát dostane Andrej Babiš. Může volby vyhrát, tak jak se to stalo v mnoha krajích. Ale stalo se, že většina ostatních stran s ním nechtěla spolupracovat. To se může přihodit i v tomto případě. Zároveň může být mandát pana Babiše tak silný, že nebude vůbec možné ho eliminovat. Pak je tu určité nebezpečí. Není vyloučené, že by Babiš přišel za prezidentem a řekl mu – já to tady mám, 105 hlasů. Jsou to moji lidé, komunisti a pan Okamura. To by byla zapeklitá situace.

Jmenoval byste takovou vládu?

To by pro mě byl obrovský problém. Udělal bych všechno pro to, aby nebyla.

Budete před volbami veřejně vyjadřovat někomu podporu?

Ne. Určitě ne. To voliči nepotřebují, aby jim nějaký Horáček radil. Mají vlastní hlavu a vlastní odpovědnost.

Zaznamenal jste nějakou snahu od politických stran získat vaši podporu?

Zaplať pánbůh ne. Jeden z nejšťastnějších momentů mé kampaně byl ten, když jsem si přečetl v novinách, že pánové Zaorálek, Sobotka, Štěch, Schwarzenberg, Bělobrádek, Gazdík, Kalousek a další postupně řekli, že Horáček na Hradě je pro ně nepřijatelný. Tak mě to potěšilo, přesně to jsem si přál

Stavíte se tedy do role lidového prezidenta bez podpory politiků?

Nechci být někdo, kdo bojuje proti establishmentu. Naopak, chci ústavní ideu přímo voleného prezidenta naplnit. Chci být tím člověkem, který je závislý pouze na svých voličích. Nikoli na jakýchkoli strukturách. Strávil jsem mnoho let v herním prostředí a umím poznat falešné hráče. A umím jim tu hru znemožnit. 

Jaký máte názor na celostátní referenda?

Máme v Ústavě připuštěnou možnost referenda. V demokratickém prostředí stačí, budou-li mít strany takové referendum ve svém programu a mohou to prosadit, pokud si to lidé budou přát. Zároveň to je těžké – referendum se vyhlašuje ústavním zákonem, pro který musí hlasovat dvě třetiny poslanců a senátorů.

Pokud by například došlo k referendu o vystoupení České republiky z EU a lidé by skutečně vystoupení odhlasovali, tak byste to akceptoval s tím, že je to vůle Čechů?

Prezident nemá jinou možnost, Ústava to říká jasně. Ze své pozice bych hlasitě argumentoval, že vystoupení je pro zájmy České republiky nevýhodné. Ale víc udělat nemůžu.

Jako hodnotíte roli České republiky v NATO?

Severoatlantická aliance je pro nás klíčovou organizací, důležitější než cokoliv jiného. Jedině ona garantuje naši státní existenci. Náš příspěvek je mizerný, ačkoliv v tom nejsme sami. Pouze 5 členů NATO splňuje závazek vynakládat 2 % HDP na armádu. My dáváme v současné době něco málo přes 1 %, takže máme veliký dluh. Já se děsím dluhů. Nechci abychom jako stát měli dluhy, a to nejen finanční, ale i morální. Navíc opravdu potřebujeme bojeschopnou armádu a nemáme jí. Kdyby byla mobilizace, tak je to nepředstavitelný problém.

Neobáváte se toho, že většina Čechů si myslí, že vydávání peněz na armádu je vyhazování peněz?

Pokud takové mínění převládá, chci působit tak, aby na to lidé nahlédli i z jiné strany. Lidé se bojí o svou bezpečnost a ta se nedá dosáhnout jinak, než zbraněmi a dobrým výcvikem. Nejsme jen jedna malá země. Musíme přispívat k tomu, aby celé společenství v tom euroatlantickém prostoru, kam patříme, bylo obranyschopné.

Je Česká republika bezpečná země?

Česká republika je součástí nebezpečného světa, takže bezpečná není. To, že tu dosud nebyl žádný útok je pěkné. Ale to neznamená, že do budoucna taková pohroma nehrozí. Děláme leccos pro potlačení takové hrozby. O útocích, které byly zmařeny se ani nemluví. Máme také historické výhody – nikdy jsme nebyli imperiální velmoc a kolonisté. Jsme uzavřená a opatrná společnost. Na druhou stranu jsme otevření neštěstí dalších lidí, nejsme xenofobové – vzali jsme sem Rusy, Židy, Němce, Řeky, lidi z balkánských válek. Stokrát jsme to prokázali, takže označení za xenofoby je vůči nám nefér. V současné době se bojíme nečekaného fenoménu islamistického terorismu, a tento strach je pochopitelný a oprávněný. O xenofobii se však nejedná.

Vnímáte v České republice riziko dezinformací?

Dezinformace jsou rizikem v celém světě, rychlý vývoj internetu všechny zaskočil. Zejména se bojím rizika, že by byly uskutečněny kybernetické útoky na centra, bez kterých nemůžeme mít – třeba elektrárny. Představte si třeba blackout v Praze. Stát to však řeší poměrně dobře.

Kam by vedla vaše první zahraniční cesta?

Na Slovensko.

Co Amerika, podíval byste se za panem Trumpem?

Jediný český prezident ve Washingtonu – to je momentálně busta prezidenta Havla. Já bych tam raději viděl živého prezidenta. Je potřeba to napravit a stát se čitelným partnerem, kterého stojí za to poznat.

Prezident Trump je svérázný. Myslíte si, že byste našli společnou řeč?

V něčem bychom společnou řeč určitě našli. Já rozumím legitimitě jeho nároku, aby Česká republika podle svého slibu přispívala do NATO. Rozumím tomu, že dal najevo, že Spojené státy neponechají Blízký východ jen tak a na chemický útok odpověděl raketami. Chápu, proč se snaží potlačit Taliban v Afghánistánu a mnoha dalším věcem. Některé jeho kroky jsou zmatené a bláznivé, ale ne všechny. Měli bychom o čem mluvit. Třeba o tom, zdali jsme ještě stále partnery a jaké má to partnerství slabiny.

Minulý týden jste představil projekt Prvních 100 dní prezidenta. Lidé tam mohou hlasovat pro kroky, které by si přáli, abyste učinil. Nenahrál vám tím trochu současný prezident Zeman? Mnoho kroků na něj reaguje.

První věc, kterou musí nový prezident udělat je Hrad vyčistit. Jako když se stěhujete do nového domu a necháte vymalovat. Chci být čistič. Když je čistý stůl, tak je možné na něm začít pracovat. Lidé mi nabízejí úžasné nápady, a ty nejlepší z nich učiním svými sliby.

Není trošku alibismus nechat o svých slibech rozhodovat voliče?

Ne. Vždy dávám napřed svou vlastní vizi, svůj program. A teprve pak prosím ostatní, aby to přišli obohatit. Byla by škoda nedat lidem tu příležitost. Každý dobrý nápad je nesmírně cenný.

A na závěr zapeklitá otázka - proč by lidé měli volit právě vás?

Lidé mohou spolehnout, že budu naprosto nezávislý na politické mašinerii i na dalších strukturách, jako jsou lobbistické či finanční party. Nikomu nic nedlužím, nikomu se nemstím. Jediný, koho budu zastupovat, jsou občané České republiky a jejich zájmy.