Průvodce volbami do Sněmovny. Poslancům nadprůměrné platy nestačí, mají ještě náhrady

Občané, kteří budou v době voleb mimo své trvalé bydliště, si mohou předem od příslušného obecního úřadu, kde jsou vedeni ve stálém seznamu voličů, vyžádat voličský průkaz. S ním pak mohou hlasovat v kterémkoliv okrsku.

Hlasovací lístky obdrží volič nejpozději tři dny před volbami. Volič po příchodu do volební místnosti prokáže svou totožnost pasem nebo občanským průkazem. Pokud volí na voličský průkaz, odevzdá ho komisi. Poté dostane prázdnou obálku a komise mu případně může vyměnit chybějící či poškozené hlasovací lístky. Pokud se občan nemůže dostavit do volební místnosti například ze zdravotních důvodů, může požádat obecní úřad a okrskovou volební komisi, aby za ním přišli s urnou domů nebo do nemocnice.

Jak se lístky upravují?

Volič musí jít do prostoru určeného pro úpravu hlasovacích lístků a tam vložit do obálky jediný lístek - kandidátní listinu vybrané strany. Na něm může zakroužkováním pořadového čísla nejvýše u čtyř jmen vyznačit, kterému z kandidátů dává přednost. Jiné písemné úpravy nemají vliv. Obálku pak volič vhodí do volební schránky.

Lidé s českým občanstvím, kteří dlouhodobě pobývají v zahraničí, mohou hlasovat na zastupitelských úřadech. Musí se ale předtím nechat zapsat do zvláštního seznamu voličů. Pokud budou chtít volit mimo místo svého zahraničního bydliště, musí mít navíc voličský průkaz. O ten požádají zastupitelství, pod nějž náleží. Pokud chce v cizině hlasovat český občan, který vyjel pouze na krátkodobou návštěvu, stačí mu voličský průkaz. Voliči v zahraničí budou letos vybírat z kandidátů pro Středočeský kraj.

Poslanecká sněmovna je dolní komorou Parlamentu ČR (horní komorou je Senát), její postavení v ústavním systému je však dominantní. Po rozdělení Československa ke konci roku 1992 navázala na existenci České národní rady a až do prvních senátních voleb v roce 1996 zastávala i pravomoci Senátu.

Sněmovna má 200 poslanců starších jednadvaceti let, kteří jsou voleni na čtyři roky. Volby se konají na principu poměrného zastoupení. Poslanci jsou zařazeni do výborů a komisí, mohou se sdružovat v klubech na základě příslušnosti ke straně nebo hnutí. Rozpustit sněmovnu může pouze prezident republiky v ústavně přesně vymezených případech, ale nemůže tak učinit v době kratší než tři měsíce před koncem volebního období.

V rámci legislativního procesu je sněmovna nejdůležitějším prvkem. Senát sice může poslancům zákon vrátit či jej zamítnout, sněmovně však stačí hlasy nadpoloviční většiny všech poslanců na to, aby zákon prosadila. Přijatý zákon má právo ještě vetovat prezident, ale i v tomto případě jej sněmovna může přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců. Existují výjimky, kdy zákon musejí schválit obě komory, tou nejdůležitější je volební zákon. Naopak zákon o státním rozpočtu projednává pouze sněmovna a také pouze sněmovna může vyslovit důvěru či nedůvěru vládě.

Platy poslanců

Ze státního rozpočtu bylo letos na provoz Poslanecké sněmovny vyčleněno 1,24 miliardy korun. Z často diskutovaných témat jsou poslanecké platy. Více než samotná výše platu však bývá kritizován složitý systém různých paušálních náhrad (na dopravu, oblečení, asistenty a jiné), který umožňuje poslancům zvýšit příjem o několik desítek tisíc korun.

Plat poslanců vychází z platové základy, která letos činí 2,45násobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů ČSÚ za předminulý kalendářní rok. Pro rok 2018 se platová základna zvýší na 2,5násobek.

Základní hrubý plat poslanců je nyní 71.000 korun. Za každou funkci se tato suma zvyšuje, například plat místopředsedy výboru je 85.500 korun, předseda výboru již dostává 100.000 korun. K tomu náleží například víceúčelová paušální náhrada podle vzdálenosti obce, v níž má poslanec trvalý pobyt. Ti, kteří žijí v Praze a okolí do 50 km, tak dostávají 26.300 korun, poslanci z nejvzdálenějších obcí (nad 250 km) mají nárok na 39.500 korun.