Peklo u Jílkové: Sňatky homosexuálních párů? Jde o úpadek společnosti, takhle brzo vymřeme, prskal Čunek

Paní Jílková zahájila diskuzi otázkou na právničku Adélu Horákovou z iniciativy Jsme fér, která usiluje o legalizaci homosexuálních párů. Ta jí na to odpověděla tím, že láska je jenom jedna, a proto není důvod, proč by gayové a lesby nemohli mít možnost vstupovat do manželství stejně jako heterosexuálové.

Pan senátor Čunek na to reagoval tím, že se vlastně jedná o úpadek společnosti, protože homosexuální páry nejsou schopné plodit děti, a tudíž není potřeba, aby jejich vztah byl ze strany státu a společnosti nějakým způsobem preferován. Za pravdu mu dal následně pan psycholog Klimeš, který řekl, že homosexuální páry nejsou reprodukční jednotkou.

Do diskuze vstoupil módní návrhář Osmany Laffita, který řekl, že nechce být občanem druhé kategorie, a nemít stejná práva, jako zbytek společnosti. Pan senátor Čunek mu oponuje, že lidská společnost je od nepaměti založená na reprodukci, a že pokud bude podporovat netradiční svazky, jimiž homosexuální páry jsou, tak vymře. 

Paní Horáková do toho vstupuje a tvrdí, že jsou klíčové hlavně šťastné rodiny, načež reaguje pan Čunek s argumentem, že homosexuální páry mají vysokou míru rozchodovosti. Na to mu oponuje pan Fiala z publika spravující statistiku registrovaného partnerství, který tvrdí, že sezdané homosexuální páry mají diametrálně nižší míru rozvodovosti, než heterosexuální manželství. 

Pan Čunek na to reaguje se slovy, že čísla z oficiálních statistik nelze brát jako relevantní údaj, neboť se jedná pouze o marginální vzorek LGBT komunity. Zmínil, že homosexuálů by měly být 4 %, z nichž pouze zanedbatelné promile uzavírá registrované partnerství.

Ke slovu se dostává Laffita, který tvrdí, že se homosexuální jedinci rodí heterosexuálním rodičům, a že jenom díky nezodpovědným heterosexuálům je dnes vysoký počet dětí v ústavní péči. Pan Klimeš odbočuje od tématu a uvádí, že registrovaných partnerů, jak už řekl pan Čunek, je jenom půl promile, a že homosexuální manželství nezajímá ani samotné homosexuály. 

Pan Ramach do diskuze vstupuje se slovy, že děti jsou budoucnost, a že homosexuálové je mít nemohou. V případě výchovy dětí v takových párech jim bude vždy chybět vzor otce a matky, muže a ženy, otcovského a mateřského citu. Paní Dočkalová to rozporuje se slovy, že pro dítě není zásadní role muže a ženy, nýbrž prostředí, ve kterém vyrůstají, a že manželství je třeba vnímat vztahově, nikoli jako akt k plození dětí.

Pan Klimeš tvrdí, že homosexuální páry nepotřebují institut manželství, protože adoptovat mohou odjakživa, ale pouze toho nevyužívají. Mají nízký zájem nejen o registrované partnerství, nýbrž i o adopci dětí. Pan Aleš Rumpel, gay žijící v registrovaném partnerství, uvádí, že manželství není podmíněné plodnosti, ale že je určeno i lidem, kteří děti mít nechtějí. Dále uvádí, že by žádný heterosexuální pár nechtěl svému protějšku říkat registrovaný partnere, nebo registrovaná partnerko.

Mikrofon získává pán z publika, který tvrdí, že by měla zůstat zákonná definice manželství jako svazku muže a ženy. Paní Jílková na to reaguje tím, že účelem manželství je ze zákona založení rodiny, řádná výchova dětí a péče a vzájemná pomoc, a ptá se, jak toto dokáží homosexuální páry splnit. Paní Horáková tvrdí, že homosexuální páry zakládají rodiny a vychovávají děti.

Ke slovu se dostává pan Ušela z publika, kterého vychovaly dvě lesbické matky, a tvrdí, že ho to nijak psychicky nepoznamenalo, a že z něj ani nevyrostl homosexuál, jak někteří odpůrci výchovy dětí homosexuálními páry argumentují. Když se ho paní Jílková zeptala na biologického otce a na mužský vzor, tak odpověděl, že mu otec nechyběl, a že si mužský vzor našel u dědečka. 

Pan Klimeš na to reaguje tím, že nelze mluvit o homosexualitě, jako by byla jasně daná, neboť existuje několik jejích druhů. Lesbické páry podle jeho názoru mohou vychovávat děti i bez šílenství typu stejnopohlavní manželství. Pan Ušela mu na to oponuje slovy, že se registrované partnerství a manželství v obsahu práv a povinností značně liší. Pan Klimeš odpovídá, že soudy dokáží uspokojivě zohlednit nejlepší zájem dítěte.

Paní Horáková zdůrazňuje, že za rodiče dítěte není třeba vždy považovat toho biologického, a že dětem vyrůstajícím v rodinách gayů a leseb chybí dostatečné právní jistoty. V závěru svého vyjádření tvrdí, že si 86 % gayů a leseb přeje uzavřít manželství. Paní Dočkalová vysvětluje, že uzavření manželství neznamená pouze praktickou rovinu, nýbrž i symboliku.

Pan senátor Čunek oponuje, že český národ vymírá, a že je třeba se soustředit na zachování rodu, což LGBT komunita nedokáže. Svazky homosexuálních párů je podle něj třeba akceptovat, nikoli veřejně podporovat. Paní Dočkalová tvrdí, že má stát podporovat především zdravé vztahy. 

Paní Jílková zdůrazňuje rozdíly mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím, zejména neexistenci vdovských a vdoveckých důchodů a společné jmění. Podle pana Ramacha to lze upravit už v registrovaném partnerství. Dále zdůrazňuje, že Slovensko má přímo v ústavě zakotvenou ochranu manželství jako jedinečného svazku muže a ženy.

Mikrofon získává pán z publika, který se představil jako Aleš Hodina, a řekl, že homosexuální páry chtějí mít děti, a to tak že je ukradnou jiným lidem. Zmínil, že takzvané homosexuální rodiny vznikají tak, že se dítě cíleně připraví o jednoho z biologických rodičů.

Paní Kutálková z publika oponuje tím, že rodičovské kompetence neovlivňuje sexuální orientace. Pan Klimeš uvádí, že se určitá část společnosti vždy bude homosexuálním párům vysmívat, což se podepíše a vlastně i podepisuje na dětech, které vychovávají. Pan Čunek na závěr uvádí, že třeba hájit přirozenost.

Paní Jílková ukončuje diskuzi a oznamuje téma příštího týdne, jímž bude dodržování ústavy a studentské demonstrace.