Zeman bude H-System řešit s Rychetským a Šámalem. Ústavní právník hromuje

NS vyhověl dovolání správce konkurzní podstaty společnosti H-System Josefa Monsporta. V minulosti pražské soudy žalobu správce zamítly, mimo jiné pro rozpor s dobrými mravy. NS dospěl k opačnému závěru.

Družstvo Svatopluk tvoří někteří bývalí klienti H-Systemu, kteří si po pádu firmy svépomocí byty dostavěli. Nájemní smlouvy mezi družstvem a obyvateli bytů jsou ale podle NS absolutně neplatné. Družstvo pokračovalo v započaté stavbě na pozemcích H-Systemu. V podstatě tak investovalo do cizího majetku.

Správce chce nemovitosti zpeněžit ve prospěch všech někdejších klientů vytunelované firmy H-System. Rozhodnutí o vyklizení se týká 60 rodin. Obyvatelé na rozsudek reagovali prohlášením, že se nevystěhují.

Zeman zkritizoval rozsudek NS. Společně s dalšími rozsudky vyvolává podle něj vážné pochybnosti o kvalitě a lidskosti soudního systému. Avizoval, že bude chtít mluvit se Šámalem a o tomto tématu diskutovat. Prezident ČR, jakožto moc výkonná, nemůže a ani nesmí zasahovat do moci soudní. 

Podle ústavního právníka Jana Kysely je schůzka prezidenta s vrcholnými představiteli soudnictví vhodná za předpokladu, že s nimi chce mluvit například o organizaci soudnictví či o výběru vrcholných soudních funkcionářů. 

Pokud si ale prezident pozve kvůli konkrétní kauze předsedy soudů, které se případem zabývají či v budoucnu zabývat mohou, považuje to Kysela za mimořádně nešťastné. "Protože o čem si s nimi asi bude povídat? Proč to ti jedni patrně špatně rozhodli a jak to ti druzí mají dobře rozhodnout? To má být smysl té schůzky? Pokud ano, tak je to samozřejmě mimořádně nežádoucí zasahování do něčeho, co jsou základní atributy soudnictví, jako je nezávislost anebo nestrannost," poznamenal Kysela. I kdyby se podle něj schůzka měla týkat něčeho jiného, vzbuzuje přinejmenším zdání, že "politická moc v podobě prezidenta republiky nějakou takovou ambici dávat soudům najevo, jak by měli soudit, má".

Kysela zároveň připomněl, že Zeman se již v minulosti například "ne úplně šťastně" vyjadřoval k rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v kauze Davida Ratha nebo že v případě takzvaných politických trafikantů vyloučil předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou z týmu, se kterým konzultoval výběr ústavních soudců.