3,5 milionu ve vládním trezoru? Rodiče Poula nemají na peníze nárok, rozhodl soud

Policie zajistila peníze z Poulovy kanceláře při zásahu, který souvisel s kauzami kolem šéfky premiérova kabinetu Jany Nagyové (dnes Nečasové). O dva roky později vrátilo státní zastupitelství finanční prostředky úřadu vlády, protože se neprokázalo, že by souvisely s trestnou činností. Poul se až poté o peníze přihlásil s tím, že 3,5 milionu z prvního trezoru byly úspory jeho rodičů a 250.000 Kč z druhé pokladny představovalo jeho peníze, které mu zbyly ze zahraničních pobytů. Úřad to zpochybnil a částky nevydal.

Bohumil a Marie Poulovi se nyní po úřadu vlády domáhali toho, aby jim zaplatil 3,5 milionu společně s úroky z prodlení za posledního 2,5 roku. Soud však jejich žalobu zamítl jako zcela nedůvodnou.

"Bylo na žalobcích řádně tvrdit a prokázat, že jsou skutečně vlastníky věci, a to i ke dni vyhlášení soudního rozhodnutí. Svou povinnost prokázat vlastnictví finančních prostředků podle názoru soudu nesplnili," konstatovala soudkyně Miroslava Švarcová. Upozornila na to, že Poulovi dokládali své vlastnictví jen obecným čestným prohlášením. "Tvrzení, že jsou vlastníky takovéto finanční částky, aniž by toto blíže rozvedli, je nedostatečné," podotkla.

Manželé Poulovi k soudu nedorazili. V písemné omluvě poukázali na zdravotní stav, který by jim podle nich neumožnil absolvovat cestu ze Žďáru nad Sázavou do Prahy. Uvedli také, že by při jednání nemohli sdělit nic dalšího, než k věci řekli už dříve, a že by beztak nedali souhlas k tomu, aby je soud vyslýchal.

Ke svědecké výpovědi se však dostavil jejich syn Lubomír, který tvrdil, že rodiče mu peníze svěřili v březnu 2013 do úschovy. "Střádali je celý život. Požádali mě, jestli bych peníze neuložil. Chtěli vypomoct mému bratrovi, který před rokem 1989 emigroval a uvažoval o tom, že by se vrátil," uvedl.

Pokračoval líčením toho, že tyto peníze donesl na úřad vlády. "Nechtěl jsem je mít u sebe doma, protože nás tady v Praze dvakrát vykradli. Řekl jsem si, že je uložím ve svém trezoru. A stalo se to, co se stalo," řekl s narážkou na policejní zásah. Na dotaz soudkyně připustil, že o uložení soukromé částky v pracovní kase neřekl svému nadřízenému, čímž porušil předpisy. To, že mu peníze při razii zmizely, rovněž nenahlásil zaměstnavateli. Po státním zastupitelství prý peníze nevymáhal, protože na tom byl psychicky špatně. Policie Poula zadržela, následně ho ale z ničeho neobvinila.

Soudkyně označila Poulovu výpověď za účelovou. "Má samozřejmě zájem na tom, aby výsledek sporu byl kladný. Jeho výpověď byla stejně obecná jako tvrzení v čestném prohlášení," poznamenala.

Milena Kadlecová z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových u soudu uvedla, že Poul předložil příběh plný rozporů. Mimo jiné zpochybnila, že by si Poulovi, tedy bývalý dělník a někdejší vedoucí obchodu, kteří pracovali zejména před rokem 1989, vůbec dokázali naspořit vyžadovanou částku.

Poul dříve neuspěl ani v paralelním sporu, v němž se domáhal vydání peněz z druhého trezoru. Tento verdikt je pravomocný, muž jej však napadl dovoláním.