Lidé se bouří: Zabití zloděje přece není vražda!

Zmíněná diskuze se odehrála na serveru HN. Naprostá většina lidí vidí celou záležitost v úplně jiném světle. Nejvyšší soud by tedy podle nich měl myslet víc logicky. „Jedná se o můj majetek, který je v době odcizení v ohrožení. Použití zbraně v tomto případě má být považováno za snahu ochránit svůj majetek“ popisuje svůj postoj jeden z diskutérů. Jiná situace však nastává ve stavu, kdy zloděj žádný majetek neodnáší a pouze prchá před svými pronásledovateli. Ozbrojený útok je v takovém okamžiku neadekvátní a případné následky by se měly trestat vyššími tresty. 

Dalším bodem úrazu je termín dokonané nebo nedokonané krádeže. Podle mluvčího soudu Petra Knötiga se o vraždu jedná ve stavu, kdy zloděje pronásledujete i když k žádné loupeži už nedochází. I na tohle měli čtenáři jasné a docela objektivní námitky. Pokud totiž chcete odcizení svého majetku zabránit, musíte pohrozit zbraní již v době, kdy skutečná krádež ještě neproběhla. Tím si jakoby dáváte najevo – je to moje, ruce pryč! 

Abychom však nenadržovali pouze potenciálním obětem krádeží, musíme myslet i na odvrácenou stránku celé záležitosti. Jestliže máte dítě v pubertálním věku – jste horkým kandidátem na potíže nejrůznějšího druhu včetně možné odpovědnosti za činy svého potomka. Nejvyšší soud ale svým rozhodnutím na jednu stranu brání mládež, jejichž nerozvážnost může přivést dokonce ke smrti. O co se jedná? Představte si, že vaše dítě odcizí zdánlivě ne příliš hodnotné věci někomu, pro něhož je věc víc než lidský život, ať už se jedná o zásoby slivovice nebo o hodnotné šperky. Bude chtít svůj majetek ochránit a půjde po dítěti se zbraní v ruce. 

To však přesto nemůže popřít fakt, že rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo neuvážené nebo přinejmenším nedotažené. Je tedy jak na odborné tak i na laické veřejnosti, aby přiměla soud upravit nynější klasifikaci útoku na zloděje a určit co možná nejpřesnější podmínky pro to, aby se mohlo mluvit o vraždě.