ANO se rozpadá? Ťok střílí do Babiše ostrými, další člověk co utekl kritizuje poměry v hnutí

Píše se konec roku 2015 a z hnutí ANO vystupuje bývalý ministr dopravy Antonín Prachař. Kromě toho, že jde o přímého předchůdce končícího Dana Ťoka, jde také o jednoho z posledních lidí, který si při odchodu z hnutí nekopnul do tamních poměrů.

V následujícím roce se o to pro změnu postaralo hned několik významnějších politiků. Počátkem roku například pět zastupitelů ANO v Karlových Varech, který zopakovali scénář z dalších měst po celém Česku. Tvrdili, že s nimi vedení hnutí nekomunikuje a do funkcí si dosazují své, neznámé lidi. Chvíli na to ukončilo členství v ANO dvanáct členů prostějovské buňky, opět na protest proti praktikám uvnitř hnutí.

O pár měsíců později ANO opustila poslankyně Kristýna Zelienková, která v prohlášení, které vyvěsila na svůj facebook, vypsala důvody, které ji z hnutí vyhnaly. Překvapivě byl tím největším Andrej Babiš.

"Pan Babiš provedl řadu právních a účetních operací, aby se zmocnil peněz, určených pro malé a střední firmy. Připravil tak o ně podnikatele, kteří je opravdu potřebují. Pokud chtěl pan Babiš zajistit své potomky, měl jistě už tehdy dostatek vlastních," uvedla tehdy například. "Jeho heslu „nelžu a nekradu“ už nemohu věřit," dodala.

O rok později opustil hnutí lídr jedné z krajských kandidátek Tomáš Březina. I on kritikou nešetřil. Tvrdil například, že ho z ANO vyhnalo zjištění, že celé hnutí je jen marketingový projekt, že poslanci ANO jsou lokajové Andreje Babiše a že hnutí mění politické směřování podle průzkumů a podle toho, co lidé chtějí.

Prohlášení politiků, kteří dali hnutí ANO sbohem, jsou si až nápadně podobná. Většina se dokonce shoduje v tom, že sloužit pod Babišem není žádný med, a sám Babiš naopak považuje za neloajální, když někdo mluví o jeho hnutí špatně. 

Podobnými prohlášeními bychom ale mohli pokračovat. Poměry ve straně kritizoval například i exposlanec za ANO a děkan Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška, který z hnutí také odešel, nebo naposledy právě končící Dan Ťok. Ten pravděpodobně nechtěl Babiše kritizovat veřejně, zpočátku se ale v lásce moc neměli, a tak si také neodpustil poznámku, že se hnutí ANO změnilo.

Otázkou zůstává, jak moc se mění navenek a jak moc zůstává stejné uvnitř. Ve snaze zalíbit se voličům jsou někteří politici schopni vrtnout se na jakoukoliv stranu, zatímco uvnitř mohou bujet nekalé praktiky, o kterých se na veřejnosti nesmí mluvit.

Je pak třeba také vnímat rozdíl mezi komunální buňkou, ve kterých podle dřívějšího zjištění serveru EuroZprávy.cz není situace vždy růžová, a mezi vysokou politikou, kde jde o skutečnou moc. K té se přitom z komunálu dostane jen velmi malé procento lidí.

I přesto ale hnutí ANO táhne. Zatímco ČSSD bojovala s obrovským odlivem lidí a tisíce členů se k ní otáčely zády, hnutí ANO zejména na přelomu roku 2017 a 2018 o pár stovek členů posílila. Paradoxem je, že před loňskými volbami se z ANO podle dostupných informací opět utíkalo a hnutí chyběly na kandidátkách stovky lidí.

Jak nám ale ukazují poslední roky, pro stranu je mnohdy podstatnější, kolik voličů na její stranu přejde, než kolik členů nabere. Ostatně členské příspěvky jsou dobrá věc, ale finanční bonusy za vyhrané volby je několikanásobně převýší. Stačí mít lidi na pokrytí kandidátek a politický program přizpůsobit voličům tak, aby pokryl co nejširší záběr. Navíc, čím víc lidí o poměrech v jakékoliv straně ví, tím větší riziko, že se něco, lidově řečeno, provalí. A to přece nikdo ze strany nechce.