Pěstounů je dostatek, bez změn v systému to ale nepůjde, tvrdí sdružení

"V současné době určitě není pěstounů dostatek, o čemž vypovídá i to, že 11 tisíc dětí stále vyrůstá v ústavech. Jednou z příčin ale je i to, že Česko nemá aktivní systém vyhledávání pěstounských rodin. To znamená, že my v podstatě jen čekáme, kdo za námi přijde a řekne, že se chce o dítě starat," popsala Ria Černá, psycholožka z občanského sdružení Amalthea, což je centrum náhradní rodinné péče.

Právě aktivnějšímu náboru pěstounů dává prostor právě projednávaná novela zákona o sociálně právní ochraně dítěte. "Prioritou v ní již není ústavní péče, což občanským sdružením podporujícím pěstouny výrazně rozvazuje ruce v aktivitách pro pěstouny," podotkla Černá.

V Česku podle ní obecně panuje malá povědomost o roli pěstounů a jejich statusu. "I to se chystáme změnit cílenou kampaní, potřebujeme ale rámec, který by nám to umožnil a právě novela pro jiné typy péče než ústavní výrazně otevírá prostor," zopakovala Černá.

Reforma systému náhradní rodinné péče podle sdružení znamená zlepšení podpory sociálně slabých rodin, ze kterých nejčastěji pocházejí děti v ústavech. "Pokud s nimi budeme pracovat přímo v terénu, řada dětí by v ústavech vůbec končit nemusela. Potřebujeme ale širokou síť sociálních služeb, jejíž vznik také umožní přesměrování peněz z ústavní péče," popsal Jan Klusáček z Nadace Lumos, která podporuje změny v systému péče o ohrožené děti.

Doplnil, že zatímco taková sociální podpora rodin stojí 50 tisíc korun na jedno dítě ročně, jeho pobyt v ústavu stojí půl milionu korun. "Můžeme tedy říct, že práce přímo v terénu je desetkrát efektivnější," podotkl.

Nezisková sdružení upozorňují i na přílišné zjednodušování reformy v oblasti náhradní péče o dítě. "Téma se trochu nechtěně smrsklo jen na otázku rušení kojeneckých ústavů. Přitom v zákoně se o ničem podobném nepíše. Snahou reformy je využít potenciál těchto lidí a přenést jej do terénu," popsala Jaroslava Máliková ze sdružení Rozum a cit.