Milion ekologů a nedokážeme zachránit jediný starý strom

Za rozšíření kůrovce na Šumavě může podle Jirsy lidský faktor, který změnil strukturu lesů. Současná struktura je totiž daleko snáze škůdcem napadnutelná, neboť dříve byla skladba stromů bohatší a skrz tlustší borku statných stromů, které ze šumavských lesů zmizely, se kůrovec prokousává hůř.

Jirsa se zamýšlí nad paradoxem, který dle něj je v tom, že v dobách socialismu měla Šumava daleko více zdravých „pralesů, kde samotný věk stromů dokazoval, že zde tyto rostly před příchodem člověka.“ Připomíná, že smrky u Plešného jezera uschly až v poslední době a ne během posledních 380 let.

„Člověkem pozměněné lesy Šumavy mají nižší práh ekologické stability, kterým vyjadřujeme schopnost ekosystému odolávat negativním vlivům. Jakub Hruška by měl vysvětlit, jak je možné, že kdysi byly na Šumavě takovéto stromy, a dneska zde již nejsou, ačkoli on sám tvrdí, že je všechno v souladu s přirozeným vývojem a vše se pouze opakuje“ píše a považuje slova Hrušky za zcela neodborná. Kůrovec ze Šumavy zmizí sám jen v případě, že mu dojde potrava.

Jirsa si nad situací ekologie posteskl: „je smutné, že dnes, kdy máme nejvíce ekologů na metr čtvereční České republiky, nejsme schopni zachránit kus starého zdravého lesa. Ekologisté demagogicky opakují, že je vše v pořádku a kůrovec dělá to, co dělal vždycky.“