Neuvěřitelné! Vládu opustilo už 13 ministrů. Připomeňte si je

Změnu ve svém vedení od jmenování Nečasovy vlády zažily kromě ministerstva obrany už také rezorty práce a sociálních věcí, spravedlnosti, životního prostředí, vnitra, zemědělství, průmyslu a obchodu, kultury, školství a dopravy. Na dopravě se střídalo vedení třikrát, po Vítu Bártovi (VV), Radkovi Šmerdovi (nestraník) a Pavlu Dobešovi (dříve LIDEM, ze strany odešel) nastoupil ve středu 12. prosince Zbyněk Stanjura, který předtím působil jako předseda poslaneckého klubu občanské demokracie.

Dvojí změnu si užil i resort obrany, Alexandr Vondra (ODS) rezignoval na začátku prosince, protože již necítil podporu voličů. Zároveň se Stanjurou se ministryní stala právě Karolína Peake, která Vondru nahradila. ODS a LIDEM si zároveň oba resorty prohodily, občanská demokracie plánuje sloučení dopravy s průmyslem a obchodem na superministerstvo hospodářství.

Prvním ministrem, který musel odejít z vlády, byl na konci roku 2010 šéf ministerstva životního prostředí Pavel Drobil (ODS). V době, kdy vláda vystupovala jako proreformní kabinet a veřejnosti začala představovat klíčové reformy, ho stála místo aféra na Státním fondu životního prostředí.

Drobil ohlásil odchod z ministerstva ve středu 15. prosince 2010 kvůli kauze, kterou odstartoval deník Mladá fronta Dnes (MfD). List zveřejnil přepisy nahrávek rozhovorů jeho podřízených i jeho samotného. Záznamy pořídil šéf Státního fondu životního prostředí (SFŽP) Libor Michálek, kterého Drobil z funkce odvolal. Nahrávky dokazovaly snahu ministrova poradce Martina Knetiga získat peníze z údajně nadhodnocené zakázky na modernizaci pražské čistírny odpadních vod ve prospěch ministrovy politické kariéry.

Po dalších čtyřech měsících se místa ve vládě vzdal také ministr dopravy Vít Bárta (VV). Rezignoval na začátku dubna, v den, kdy se o něm objevil v novinách text, podle kterého si měl bývalý ředitel bezpečnostní agentury ABL přijít do politiky pro zisk vyššího podílu na veřejných zakázkách. Bártu ale vyšetřovala policie v souvislosti s jinou kauzou, která v dubnu gradovala. Dva bývalí členové VV Jaroslav Škárka a Kristýna Kočí podali na tehdejšího ministra trestní oznámení, Bárta jim měl poskytnout úplatek za loajalitu. Bývalá šéfka poslanců VV Kočí dostala od svého stranického kolegy půl milionu korun, Škárka dostával nejprve desítky tisíc měsíčně, aby ve finále obdržel obálku s částkou 170 tisíc korun. Bárta dodnes tvrdí, že šlo o půjčky, a odvolací soud mu dal v uplynulých dnech za pravdu. Původní verdikt Obvodního soudu pro Prahu 5 zrušil s tím, že se Bárta trestného činu nedopustil, naopak z něj Kočí se Škárkou měli peníze účelově vylákat, aby pak půjčku vydávali za úplatek. Podle Bárty je za kauzou vedení ODS, které chtělo zastavit jeho očišťování ministerstva dopravy od mocných lobbistů.

Vládní angažmá si po Bártovi na dva měsíce otestoval i nestraník Radek Šmerda. Věci veřejné nominovaly Bártova bývalého prvního náměstka do funkce ministra, aby zastával post po dobu, než se Bártovi podaří se očistit. Proces se ale vlekl a navíc se Šmerda ve funkci začínal víc a víc stavět na vlastní nohy, s ochabující vazbou na VV. Šmerdu proto na ministerstvu dopravy vystřídal někdejší volební manažer Věcí veřejných Pavel Dobeš.

Dubnový rozkol v nejmenší koaliční straně a následující vládní krize sestřelily z postu ministra vnitra předsedu VV Radka Johna, za kterého nastoupil nestraník Jan Kubice. John jako vicepremiér fungoval v Nečasově kabinetu ještě další měsíc, aby definitivně skončil 20. května.

Na začátku loňského října personální změny zažilo také ministerstvo zemědělství. Nečas tehdy z funkce odvolal ministra Ivana Fuksu (ODS), údajně kvůli nekompetentnosti. Fuksa tak byl prvním odvolaným ministrem Nečasova kabinetu, předchozí čtyři podali demisi sami. Přestože premiér při odvolávání mluvil například o pochybeních při zadávání ekotendru, ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) se nechal slyšet, že pravým důvodem výměny v čele rezortu byl vnitrostranický boj. Na Fuksovo místo totiž nastoupil někdejší středočeský hejtman Petr Bendl (ODS), ten dlouhodobě patří k okruhu politiků blízkých premiérovi.

Ve stejném duchu promluvil sám Fuksa, který společně s poslancem Petrem Tluchořem řekl, že se premiér snaží omezit jejich vliv v ODS. Toto napětí vyvrcholilo letos na podzim, když se kolem Tluchoře s Fuksou utvořila skupinka rebelujících poslanců, kteří odmítli zvednout ruku pro zvyšování daní. Tluchoř, Fuksa a Marek Šnajdr nakonec složili své poslanecké mandáty, aby nemuseli hlasovat proti vládě. Všichni tři už ovšem našli lukrativní uplatnění ve státních podnicích nebo ve firmách s velkým státním podílem: Tluchoř zamířil do ČEZu, Fuksa se usadil v Českých aeroliniích a Šnajdr směřuje do čela správní rady Čepro. Hovoří se o tom, že tak byli odměněni za složení mandátů, čímž prohlasování vyšší DPH umožnili.

Další změnou v Nečasově kabinetu byla výměna ministra průmyslu a obchodu loni v listopadu. Dosavadní šéf rezortu Martin Kocourek (ODS) nebyl schopný vysvětlit původ 16 milionů, které přistály na účtu jeho matky. Po nervózní tiskové konferenci, kde vysvětloval, že se peníze snažil ukrýt před svou bývalou manželkou, se 9. listopadu rozhodl podat demisi, kterou premiér přijal. Ve funkci šéfa rezortu ho nahradil šéf jihočeské ODS Martin Kuba.

Na začátku loňského prosince podal rezignaci ministr kultury Jiří Besser. Premiérovi Petru Nečasovi (ODS) svou rezignaci odeslal ve čtvrtek 8. prosince v ranních hodinách. Besser dva roky po sobě nepřiznal v majetkovém přiznání účast ve společnosti Comoros Group, která koupila přibližně za čtyři miliony korun byt na Floridě. Firmu spoluvlastní za korupci odsouzený podnikatel Pavel Hrách.

V březnu 2012 potom ministerské křeslo opustil šéf rezortu školství Josef Dobeš (dříve VV, dnes nezařazený). Dlouhodobě kritizovaný člen kabinetu svůj odchod odůvodnil tím, že nemůže akceptovat razantní úspory ve svém rezortu, ke kterým ho zavázal kabinet Petra Nečase (ODS). Ministr měl ušetřit částku ve výši 2,5 miliardy korun, kterou navrhl jako sníženou variantu premiér Nečas. Letos na podzim ovšem Josef Dobeš zase našel s vládní koalicí společnou řeč. Dal jí k dispozici svůj hlas, když se zvedaly ruce pro daňový balíček a církevní restituce. Odměnou mu bylo 800 milionů do kapitoly sport, když se schvaloval rozpočet pro rok 2013. Po Dobešovi se resortu ujal nestraník Petr Fiala.

Dalším "odpadlíkem" Nečasovy vlády se ve středu 27. června 2012 stal Jiří Pospíšil, šéf ministerstva spravedlnosti. I v jeho případě přitom za rozhodnutím Nečase poslat prezidentovi návrh na Pospíšilovo odvolání stály peníze - premiér zdůvodnil konec ministra jeho rozpočtovou nekázní. Pospíšilovo odvolání vyvolalo vlnu nevole mezi obyvateli republiky, kteří protestovali v ulicích. Na kongresu ODS, který se konal letos na začátku listopadu v Brně, už Pospíšil tvrdil, že si s Nečasem vše vyříkali a že coby nově zvolený místopředseda bude k Nečasovi loajální.

Výčet odcházejících ministrů rozšířil ve středu 3. října šéf rezortu práce Jaromír Drábek (TOP 09), který rezignoval k poslednímu říjnu. Drábek své křeslo opustil kvůli obvinění svého prvního náměstka a blízkého spolupracovníka Vladimíra Šišky z podplácení. Soud poslal Šišku do vazby. Drábek věří, že se jeho bývalý podřízený obhájí. Ministerské křeslo připadlo jeho stranické kolegyni a poradkyni Ludmile Müllerové.

Dalším ministrem, který se poroučel z vlády, byl šéf dopravy Pavel Dobeš. K rezignaci ho vyzvala jeho domovská strana LIDEM, důvodem je podle předsedkyně strany nefunkční registr vozidel. Dobeš odchod z čela ministerstva oznámil ve středu 14. listopadu, na svém postu skončil k 10. prosinci. Proslýchalo se, že za jeho koncem není ani tak registr jako dlouhodobě napjaté vztahy s Karolínou Peake. Tomu by nasvědčoval i fakt, že Dobeš dva týdny po odchodu z ministerstva opustil také stranu LIDEM.

Řadu rozšířil ministr obrany Alexandr Vondra (ODS). Z vedení rezortu odešel k pátku 7. prosince, kabinet opustil podle svých slov kvůli prohraným senátním volbám. Jak sám řekl, vadí mu, že nemá důvěru voličů, kterou pro vykonávání funkce ministra potřebuje.

Nečas i Klaus jeho odchodu veřejně litovali a označovali ho za člověka, který resort stabilizoval a uklidnil do té doby vyostřené vztahy mezi generálním štábem armády a ministerstvem obrany.

Karolína Peake se po mezivládních škatulatech s resorty usadila na obraně ke středě 12. prosince. Ve čtvrtek 20. prosince si připsala rekord nečasovské vlády, a sice jako hlava resortu, která se v křesle ohřála nejkratší dobu. Premiér prezidentovi navrhl její odvolání ve čtvrtek, o pár hodin později bylo hotovo a Peake byla sesazená. Nečas tím překvapil i své koaliční kolegy a ohrozil další existenci svého kabinetu, protože strana LIDEM večer oznámila, že odchází do opozice a její ministři do 10. ledna rezignují. Jde o vicepremiérku Peake, ministra bez portfeje Petra Mlsnu a Kamila Jankovského v čele resortu pro místní rozvoj.

Peake srazilo vaz bleskové odvolání bývalého generála Vlastimila Picka z postu prvního náměstka a šéfa sekce vyzbrojování Pavla Bulanta. Zlobil se na ni Nečas i Klaus, podle nich měli tito lidé zajistit kontinuitu resortu, křiklavá kritika se na Peake snesla i od opozice a některých koaličních poslanců. Ve čtvrtek Nečas Peake vyzval, aby oba odvolané muže vzala zpátky. Když odmítla, její kariéra ministryně obrany skončila.