Zeman provede velkou čisktu v ČR! Kdo dostane nové "koryto"?

Podívejme se na šestici prezidentských pravomocí, k nimž už se nově zvolený prezident Miloš Zeman vyjádřil. Jaké možnosti mu zákon a ústavní zvyklosti dávají? Jaké osobnosti by rád viděl v čele klíčových institucí a úřadů?

Pravomoc číslo 1: prezident  jmenuje a odvolává premiéra a vládu

Mezi ústavními právníky už se strhla akademická debata, zda Ústava dává prezidentovi možnost odvolat premiéra či rovnou celou vládu. Znění inkriminovaného článku 62 Ústavy je totiž poněkud povšechně formulováno, doslova říká: „(prezident republiky) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády (...)". Na první pohled to vypadá, že Miloš Zeman může 8. března složit slib a rovnou vzkázat Petru Nečasovi (ODS), aby si začal vyklízet stůl. Jenomže podle odborníků a nepřekvapivě i koaličních politiků je takový výklad zákona v rozporu s ústavními zvyklostmi.

Praxe totiž funguje tak, že prezident sice skutečně jmenuje a odvolává, ale na návrh premiéra nebo příslušného ministra, případně jedné z parlamentních komor. A není zrovna pravděpodobné, že by Nečas navrhl svůj pád, zvláště když ustál patero pokusů o vyslovení nedůvěry své vládě. Kdyby Zeman chtěl naplnit sliby, kterými se zaklínal v rámci předvolební kampaně, a sice věštění brzkého konce Nečasova kabinetu, byl by to podle premiéra „ústavní puč". Miroslav Kalousek, korunní princ TOP 09 a ministr financí, se vyslovil k tématu také: „Miloš Zeman má plné právo hovořit o pádu vlády, ať si říká, co chce, ústavní váhu to nemá."

Nicméně kdyby si Zeman vykryl záda ústavními právníky, kterým by novátorský a nezvyklostní výklad článku 62 nepřipadal extrémní, mohl by Nečasově vládě minimálně značně zkomplikovat život. A premiér by mohl, tak jako u amnestií, znovu promluvit o právech prezidenta, které mu zaručuje Ústava.

Ostatně stejně volný výklad teoreticky povoluje i další věta článku 62, a sice „(prezident republiky) rozpouští Poslaneckou sněmovnu". Možná že Miloš Zeman v březnu dosáhne toho, o co sociální demokraté marně usilují poslední rok: dosáhnout předčasných parlamentních voleb.

Pravomoc číslo 2: jmenuje soudce Ústavního soudu

V praxi je to tak, že prezident předkládá jmenné návrhy Senátu, který je schválí, nebo odmítne. S druhou variantou má bohaté zkušenosti dosluhující Václav Klaus, levicový Senát mu zamítal jednoho kandidáta za druhým. Klaus se nakonec nechal znechutit a na doplnění počtu Ústavních soudců rezignoval. Tento úkol tedy bude náležet Miloši Zemanovi.

Jedna věc je jistá, ve funkci předsedy Ústavního soudu by Zeman i nadále rád viděl stávajícího šéfa instituce Pavla Rychetského. Naopak opakovat Klausovy návrhy už nechce, takže například o Zdeňkovi Koudelkovi už horní komora rozhodovat znovu nebude. Koudelka byl podle Lidových novin jednou ze tří osob, které se podílely na podobě novoroční amnestie. On sám to následně popřel, ovšem LN se opíraly o oficiální zápis z hradního jednání. Jelikož Senát podal na znění amnestie ústavní stížnost, nezdá se, že by ruce zákonodárců s radostí vylétly nahoru, aby Koudelku poslaly do úřadu.

Zeman chce návrhy do horní komory předložit nejpozději na přelomu dubna a května. Ústavní soud má mít patnáct členů, od včerejška, kdy skončil mandát Jiřímu Muchovi, jich má pouze dvanáct. To je nejnižší možný počet, aby mohl rozhodnout například právě o stížnosti na amnestii. Navíc jsou zbylí soudci přehlcení a vyřízení případu zabere neskutečných osm měsíců.

Pravomoc číslo 3: jmenuje prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu

Prezidentský post NKÚ je od loňského února neobsazený. Jeho poslední šéf František Dohnal odmítl v roce 2010 poskytnout poslancům podklady pro audit hospodaření NKÚ. Za to ho čekal soud a verdikt pro zneužití úřední pravomoci. Loni rozsudek potvrdil odvolací soud a Dohnal musel pryč.

NKÚ je v Ústavě ošetřen samostatně, vymyká se triptychu moci soudní, zákonodárné a výkonné, pročež bývá označován za čtvrtý pilíř demokracie, za moc kontrolní. Proto jeho prezident musí být osobou maximálně mravnou a respektovanou.

Zeman už nadhodil dvě jména, s vyvolenými kandidáty však zatím nemluvil. V čele NKÚ by se mu líbil pražský senátor Libor Michálek, který v roce 2010 upozornil na korupci na Státním fondu životního prostředí, kde tehdy řediteloval. Ministr Pavel Drobil (ODS) ho obratem odvolal. Michálek vyšel z kauzy jako morální hrdina, Drobilovo ministrování skončilo.

Druhým mužem v Zemanově reservoáru je Karel Janeček, zakladatel a předseda správní rady Nadačního fondu proti korupci. Janeček se dlouhodobě vyslovuje proti praktikám ve stávající koaliční vládě pravicových stran, tady by se Zemanem mohli snadno najít společnou řeč.

Pravomoc číslo 4: jmenuje členy Bankovní rady České národní banky

ČNB dohlíží na finanční trh v zemi, hlavně musí udržet cenovou stabilitu, má udržovat ekonomiku zdravou a korunu silnou. I zde už padla první jména, Zeman obmyslel trio ekonomů. Šéfem úřadu by rád jmenoval Jana Švejnara, který sám mohl usilovat o prezidentský post, jenomže nakonec odmítl. "Myslím si, že profesor Švejnar je politické dítě a vynikající ekonom. To znamená, že by byla škoda, kdyby v bankovní radě nebyl," řekl Miloš Zeman deníku Právo.

Budoucí prezident nezapomněl ani na ty, kdo mu před volbami vyslovili podporu, konkrétně na bývalého ministra financí Jiřího Rusnoka nebo hlavního makroekonomického experta odborů Martina Fasmanna. V jejich případě by se ke kontrolní moci a nástrojům regulace dostali lidé, kteří nepohlížejí na ekonomické kroky Nečasovy vlády se zalíbením. ČNB úzce spolupracuje s resortem financí, takže by se Miroslav Kalousek měl nač těšit.

Pravomoc číslo 5: jmenuje předsedu Českého statistického úřadu

Když Miloš Zeman hovořil o tom, koho by rád viděl v čele ČSÚ, projevil svůj prověřený ostrovtip. Post by totiž rád přisoudil Janu Fischerovi, který přes všechna očekávání nenaplnil roli favorita prezidentských voleb a skončil na třetí pozici.

Fischer na to samozřejmě má všechny předpoklady, coby předseda ČSÚ působil od roku 2003 do roku 2009, teď je navíc bez práce, protože kvůli kandidatuře pustil místo u Evropské banky pro obnovu a rozvoj.

Nezdá se však dvakrát pravděpodobné, že by se Fischer chystal přijmout zemanovský milodar, navíc už se nechal slyšet, že zvažuje založení vlastní politické strany. Po vzoru zvoleného prezidenta by mohlo jít o Fischerovce.

Ostatně Zeman osvědčuje pragmatického ducha: jednoho prezidentského kandidáta by rád odstavil do ČNB, druhého do ČSÚ, za pět let by mohl všechny potenciální vyzyvatele rozmístěné po státních úřadech.

Pravomoc číslo 6: propůjčuje a uděluje státní vyznamenání

Dá se sázet na to, že bratrům Mašínům se žádného vyznamenání nedostane. „Rozhodně bych nikdy nedal ocenění bratrům Mašínům, protože i ve válce je zakázáno vraždit civilisty," avizoval Zeman už v době předvolební kampaně.

Naopak by mohl s radostí potřást rukou brigádního generála Alexandra Beera z Českého svazu bojovníků za svobodu. Poté, co Karel Schwarzenberg prohlásil Benešovy dekrety za neplatné a naznačil, že prezident Beneš by za ně mohl přijít před soud pro válečné zločince, vyzval Beer kandidáta TOP 09, aby z boje o Hrad odstoupil.

Generál Beer už se honosí Řádem Bílého lva, ale mohl by se dočkat nejvyššího státního vyznamenání.

A Zeman může rozdat medaile a řády podle vlastní libosti, na rozdíl od předchozích kategorií se nemusí řídit návrhem vlády nebo jiným regulátorem v rukou zákonodárců. Takže nadějné vyhlídky mají třeba Jiřina Bohdalová, Filip Renč, boxer Lukáš Konečný nebo Martin Dejdar.