U Jílkové se senátor Čunek svěřil s traumatem z dětství!

Ve studiu diskutovali: Eva Vaníčková z České společnosti na ochranu dětí, zástupkyně ředitelky Nadace Naše dítě Markéta Sodomková, senátor za KDU-ČSL a člen senátního Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Jiří Čunek a dětská psycholožka Václava Masáková.

Někteří odborníci tvrdí, že na všechny děti stačí jít slovem a fyzické tresty by měly být zakázané. Není však kolikrát horší to, co rodič vypustí z úst než naplácání na zadek? Dalo by se však spekulovat nad tím, jak moc na místě je pohlavek či facka.

Podle senátora Čunka je facka většinou z lásky a míněna dobře. Navíc je přesvědčen, že pokud by měly padat tresty za tělesný trest, každý by skončil před soudem. Ve studiu dále uvedl, že nejen ruka občas rodiči ujede, ale i pusa.

Čunek vyprávěl ve studiu svojí příhodu z dětství: „nejhorší trest nebylo, když jsem dostal vařečkou, ale když maminka řekla, že přijde tatínek a on si to se mnou vyřídí." Tento psychický trest mu prý stačil i přesto, že na něj otec ruku nevztáhl.

Podle Čunka dělá Evropská unie ze všeho přílišnou vědu a přijímá všelijaké normy, přestože nejsou potřeba, když to fungovalo tolik století. Pokud pak dítě nepotrestáte, neboť vám to zakázali, a necháte jej škodu napravit (např. sesbírat střepy ze skleničky, kterou rozbilo), dalo by se to dle výkladu EU pokládat za dětskou práci.

Výhružka druhým rodičem by však neměla ve výchově co dělat, pokud nechcete, aby dítě mělo panickou hrůzu z druhého rodiče.

Podle hosta z davu jsou fyzické tresty zcela na místě, neboť život se s nikým nemazlí. Výchovné facky či pohlavky tak jsou jen přípravou na dospělost, kde se za drzost a lenost vyhazuje z práce. Výprasky navíc řadu staletí byly bezproblémové a až nyní se z nich dělá věda. To má důsledky na to, kolik se ročně stane sebevražd, kdy lidé nejsou schopni se popasovat s krizovou situací.

Vaníčková se naopak jala tresty hanět a „přizvala" si k tomu skrze citát učitele národů Jana Ámose Komenského, který tvrdil, že násilí ve výchově místo nemá. Fyzické tresty způsobují u dětí stres. I když na narážku Čunka poznamenala, že v 17. století se za násilí považovalo něco jiného než dnes.

Jestliže si však některé dítě zaslouží výprask za to, co provedlo, není stres na místě? Jak jinak se má poučit? Ano, když budu dělat to, co nemám, sáhnu do elektriky, ta mě kopne, není třeba trestu, že dělám, co nemám.

Vaníčková přes odpor k tělesným trestům připustila, že plácnutí na zadek přes pleny má smysl v batolecím věku, kdy dítě pocítí nepříjemný vjem. To však odmítla Masáková s tím, že přes plenu z toho má dítě tak akorát srandu.

Psycholožka dále uvedla, že tresty ve výchově smysl mají, neboť jinak se bude u rodičů hromadit pocit viny, který jednou bouchne. Dítě pak zažije šok, neboť celou dobu bylo úzkostlivě vychováváno tak, že má pravdu a dělá vše správně. Podle Masákové bychom měli pochopit rodiče, kteří si občas neumí poradit.