Vláda rozcupovala návrh Peake, amnestii bude řešit sněmovna

Stanovisko pro jednání kabinetu uvádělo, že pravomoc hraje v ústavním systému České republiky důležitou roli a amnestie jako institut není problematický. "Je institutem zajišťujícím ústavní rovnováhu sil mezi mocí výkonnou a soudní," psalo se v dokumentu. Jeho význam prý spočívá v možnosti zohlednit významné změny společenských poměrů, přičemž smyslem není napravovat soudní rozhodnutí nebo pochybení zákonodárce.

Poslanci z jiných stran se k její ústavní novele stavějí spíše odmítavě. Například podle Jana Chvojky (ČSSD) je amnestie tradiční prezidentovo právo, které je prý ale zcela zdiskreditované po novoroční amnestii exprezidenta Václava Klause.

Odmítavě se k normě postavili i Chvojkovi kolegové z ústavně-právního výboru Marek Benda (ODS), Stanislav Polčák (TOP 09 a Starostové) a Stanislav Grospič (KSČM). Benda úpravu pokládá za omyl a zkritizoval i postup, kdy se na každý exces reaguje legislativní změnou. K prosazení předlohy by byl v Parlamentu nutný souhlas nejméně třípětinové většiny zákonodárců.

Peake k návrhu na zrušení amenstie říká:

V době vyhlášení poslední, extrémně široké amnestie Václavem Klausem, většina politiků tuto amnestii odsoudila, a to hlavně z důvodů zkrácení práv těch, kteří byli poškozeni amnestovanými trestnými činy. Nechtěla jsem zůstat jen u silných mediálních prohlášení. Tehdy jsem nechala vypracovat srovnání úpravy amnestie v jiných státech. Z analýzy vyplynulo, že ve státech západní Evropy dochází k omezování amnestie. Důvodem jsou jak negativní důsledky amnestií, tak hlavně jejich nepotřebnost, vzhledem k rozvoji vyvážené trestněprávní politiky.

Ve vyspělých státech se zkrátka neřeší přeplněnost věznic amnestií, při níž poškození ztrácejí svá práva v trestním řízení, ale vždy právě trestněprávní politikou. Takovou politikou, která za bagatelní trestní činy uděluje alternativní nebo mírnější tresty. Ve většině států nepatří oprávnění rozhodnout o amnestii jednomu nebo dvěma osobám, ale zákonodárnému nebo jinému širšímu sboru. V České republice je toto výjimečné oprávnění zasahující do účelu trestního práva svěřeno fakticky jen prezidentovi spolu s premiérem.

Odpovědnost vlády za rozhodnutí premiéra je sice kolektivní, ovšem poněkud pofiderní, když vláda o rozhodnutí premiéra nemusí vůbec vědět, jak ukazuje poslední případ amnestie. Upozorňuji, že tímto návrhem se neruší právo prezidenta udělovat individuální milost.

Uvědomuji si, že se jedná o dílčí úpravu našeho nejvyššího zákona a doufám, že se mým návrhem alespoň otevře širší diskuse o tomto institutu. Diskuse věcná, oproštěná od lednových emocí.

(Zdroj: Parlamentní listy)