Česká politika přitahuje sociopaty. Spějeme k diktatuře?

Psycholog Petr Šmolka pro server iHned.cz tvrdí, že politika se natolik zdiskreditovala, že přestala být pro silné osobnosti atraktivní. "Skončila éra nadšených polistopadových idealistů, pro něž politika byla prostředkem realizace hodnot, o nichž byli vnitřně hluboce přesvědčeni. Vystřídala je generace pragmatiků prahnoucích po vlivu a po moci. Bez skrupulí jsou s to se vzdát původního přesvědčení," tvrdí Šmolka.

Jako silné osobnosti jmenuje prezidenty Václava Havla, Václava Klause i Miloše Zemana. Další už ovšem v politice nenachází. "Politika během posledních let významně zdegenerovala a místo toho, aby přitahovala a generovala silné osobnosti, generuje spíše průměrné politiky se schopností politikaření," dodává psycholog.

Česká politika přitahuje sociopaty 

"Bohužel v poslední době politika přitahuje hlavně osobnosti se sociopatickými rysy," říká šéf headhunterské společnosti Jan Bubeník, který patřil mezi organizátory studentské stávky v roce 1989 a do roku 1990 pak byl nejmladším poslancem parlamentu.

Podle něj by v politice uspěla řada lidí z byznysu. "Obecně by se spíš lépe uplatnili úspěšní manažeři v politice než profesionální politici jako vrcholoví manažeři. Působení pana Tvrdíka jako prezidenta ČSA budiž toho jen malou a statisticky nevýznamnou ilustraci," připomíná Bubeník, jak někdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík (ČSSD) po dosazení do čela státem kontrolovaných ČSA přivedl během několika let do té doby ziskové aerolinky na pokraj bankrotu. Vrcholovým manažerům se ale z byznysu do politiky nechce.

„Začátek kampaně před sněmovními volbami je pro mě zatím zklamání a velká nuda," stěžuje si specialista na politický a personální marketing, partner agentury MouseHouse Karel Křivan. "Marketing z vás neudělá lídra. Jednou vás může jako lídra lidem prodat, ale ten, kdo byl skutečně na vrcholu, ví, že tam se pozná, máte-li na to být šéf, nebo ne. V průzkumech veřejného mínění většinou vedou ti, kteří nemají na věci silný názor a snaží se lidem zalíbit, ne je motivovat a vést. Strany bohužel tomuto trendu podlehly a až na výjimky vybírají děvčata a chlapce z plakátu," shrnuje Křivan.

Spěje Česko k diktatuře? 

Jan Outlý, politolog působící na Metropolitní univerzitě Praha, řekl v rozhovoru pro Studio Zet, že české politické strany v současnosti postrádají dlouhodobé ideové základy a jasné cíle.

Podle Outlého nemá žádná z hlavních politických stran ,,silná ideologická témata". Zatímco dlouhodobě ideologicky založené strany jsou podle něj stabilnější, strany, které staví program na výrazných osobnostech nebo na ideologicky neukotvěných tématech, nebývají úspěšné. Ideové zakotvení stran v současných volebních programech je velmi nejasné, řekl pro server zet.cz.

ODS a ČSSD nemají podle Outlého jasného lídra a nejsilnějším pravicovým subjektem by se tam podle politologa mohla výhledově stát TOP 09.

"Například důležité zákony, jako důchodová reforma nebo zákon o zveřejňování smluv podepsaných státem, nejsou témata ani pravicová ani levicová, ale politické strany se nebyly schopny na těchto tématech dohodnout a zákony přijmout. Častým důvodem, proč takovéto zákony nejsou schváleny, jsou osobní malicheré spory," řekl politolog.

Vysokoškolský pedagog Daniel Kroupa prohlásil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz: "Domnívám se, že skutečná politika byla nahrazena pouze jistým druhem obchodu a ideje byly nahrazeny ryze ekonomickými motivy. Ideje se tedy časem vytrácely ze zřetele a skutečná politika degenerovala na pouhou napodobeninu."

Daniel Kroupa zdůraznil, že pokud se v České republice v blízké době neobjeví nová, silná politická strana klasického typu, která by české politice vrátila normální podobu, čeká naši zemi mnoho let politického i společenského marasmu. "Jestliže se v České republice nevynoří podobná strana, jejímž cílem bude obnovení normální politiky, čekají nás velmi těžké roky. Pokud bude současný vývoj pokračovat tak hrozí, že se v určité situaci může objevit i diktátorská osobnost, která by mohla zneužít demokratické principy k získání moci.