Nebudeme v Evropské unii a dopadneme jak v Mnichově v roce 1938

Hlavní přínos ve členství naší země tkví dle Zaorálka v ekonomických důvodech: „EU nám přinesla pracovní místa, investice a civilizační rozvoj. Téměř všechny investice v naší zemi jdou z fondů EU, tvoří 2-3% HDP. Bojím se pomyslet, kde by byl deficit státního rozpočtu bez těchto peněz." Ostatní země Evropské unie jsou pro ČR vynikajícím odbytištěm, neboť až 80 % vývozu směřuje právě do zemí EU.

Pokud by euroskeptici prosadili vystoupení z EU, výrazně by podle Zaorálka poklesla životní úroveň, v případě celkového rozpadu společenství, bychom byli mezi zeměmi, které by na to doplatily nejvíce: „zásadně vzroste role nejsilnějších států Evropy a my budeme znovu jako Edvard Beneš před rokem 1938 u těch nejmocnějších leštit kliky a prosit, aby se s námi bavili. Znovu nám bude hrozit, že u klíčových rozhodnutí na kontinentu zůstaneme za dveřmi, stejně jako v Mnichově 1938."

V nedávné české minulosti jsou daleko horší věci, než možnost jednat s ostatními členy v EU. Zaorálek připomíná kuponovou privatizaci Václava Klause, jejíž důsledky jsou citelné dodnes, či Klausovu novoroční amnestii. Zaorálek tak přemýšlí nad tím, zda si Klaus nepředstavuje tu svobodu přeci jen trochu jinak: možnost drancovat ještě svobodněji a drzeji. „Cesta s Klausem je cesta do bezvýznamnosti," dodal.