Okamura se předvedl u Drtinové: Lhal v zásadních otázkách

Ze 400 kandidátů Úsvitu je tam 5 členů Věcí veřejných. Ze 405, říkám, je 400 kandidátů, 5 členů Věcí veřejných, 7 členů strany Moravané, 2, myslím, Občané 2011 a tak dále. Takže asi 15 je tam členů symbolicky nějakých stran.

Za Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury kandiduje plný počet 343 kandidátů, nikoliv tedy 400 kandidátů.

Pravdu neříkal Tomio Okamura ani v počtu kandidátů s jinou stranickou příslušností, než je Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.

K Věcem Veřejným se hlásí osm kandidátů, konkrétně to jsou: Zdeněk Bakovský, Vít Bárta, Lydie Bayerová, Olga Havlová, David Kádner, Karel Pražák, Peter Spálenka a Josef Suchý. K Moravanům se hlásí deset kandidátů: Jiří Bílý, Milan Buček, Pavel Dohnal, Míla Hudečková, Tomáš Ingr, Tomáš Jarský, Veronika Kašpříková, Petr Puchnar, Radomír Šuhej a Vladimír Talla

Občané 2011 pět kandidátů: Tomáš Čedroň, Dušan Dostál, Karel Fiedler, Ariana Parýzková a Barbora Ruta. ČSSD: Eva Hingarová a Jaroslav Staník. Balbínova poetická strana: Jiří Hrdina. NO!: Marie Kindermannová a Josef Kronych. KSČM: Vladimír Smetana.

Celkový počet členů jiných stran na kandidátní listině Hnutí Úsvit je tedy dvacet devět, nikoli patnáct.

Ale ten, kdo (...) prodal OKD panu Bakalovi, byl právě ministr financí Bohuslav Sobotka se Stanislavem Grossem.

Špidlova, resp. Grossova vláda prodaly menšinový státní podíl v OKD společnosti Karbon Invest, ve které Bakala nefiguroval.

Proces privatizace OKD, a.s. (dříve Ostravsko-karvinské doly) blíže popisuje např. ČT. Státní podíl na této akciové společnosti klesal od roku 1997, a to až na menšinový podíl. Když v březnu 2004 vláda Vladimíra Špidly rozhodla o prodeji tohoto podílu za 2,25 mld. korun společnosti Karbon Invest a v září 2004 vláda Stanislava Grosse navýšila cenu na 4,1 mld. korun, držel již stát pouze 45,8831 % akcií podniku.

Pravdou na tvrzení senátora Okamury je, že OKD prodala vláda, jejímiž členy byl Bohuslav Sobotka a Stanislav Gross. Sobotka byl jako ministr financí podle výše uvedených usnesení vlády prodejem dokonce pověřen. I v tom je však výrok zavádějící, jelikož vláda prodávala pouze menšinový podíl: společnost Karbon Invest měla po nákupu státního podílu držet 96 % akcií OKD (dle Ihned.cz) a jen menší část svého podílu získala od státu.

Zcela nepravdivé pak je, že Sobotka s Grossem prodali OKD "panu Bakalovi". Již v září jsme ověřovali výrok Bohuslava Sobotky, který to popíral. Podnikatel Zdeněk Bakala odkoupil společnost Karbon Invest několik týdnů po její dohodě se státem a také jeden z tehdejších klíčových vlastníků Karbon Invest, Petr Otava, prohlásil (Novinky.cz): "Vláda nebyla o jednáních o vstupu RPG Industries (Z. Bakaly) informována".

Takže dá se dohromady petice a v případě odvolání senátora navrhujeme, přesně švýcarský model, odvolání hlasováním vždy větším počtem hlasů, než byl ten senátor zvolen a nejčastěji jednou za rok, aby nedocházelo k permanentnímu odvolání.

Odvolatelnost politiků ve Švýcarsku funguje pouze na úrovni kantonálních parlamentů, a to v šesti kantonech z celkových 26: v Bernu, Schaffhausenu, Solothurnu, Ticinu, Thurgau a Uri. Ve všech těchto kantonech funguje odvolání na základě petice. Petici za odvolání musí podepsat předepsaný počet voličů, toto číslo je založeno na procentuálním počtu obyvatel a liší se kanton od kantonu. Nejedná se však o příliš využívaný ani úspěšný nástroj a v některých kantonech (Aargau, Baselland, Lucerne) došlo v minulosti k jeho zrušení.

Zdroje k tématu odvolatelnosti politiků ve Švýcarsku jsou velmi omezené, a proto se nám nepodařilo dohledat, zda tento institut může být využíván pouze jednou za rok.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože podmínkou pro odvolání není shromáždění většího počtu hlasů, než kterými byl určitý politik zvolen. Neexistuje navíc žádný jednotný "švýcarský model", jak o něm mluví Tomio Okamura, podmínky pro odvolání politiků se v jednotlivých kantonech liší.

Jak to, že generální ředitel ČEZu Martin Roman mu ČSSD dá odměnu 800 milionů korun, miliardu korun z veřejných peněz ředitelovi státní firmy?

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací z médií a také z veřejných údajů firmy ČEZ jako nepravdivý.

Martin Roman zastával funkci generálního ředitele a předsedy představenstva společnosti ČEZ od 1. dubna 2003 do 15. září 2011. Za rok 2008 Martin Roman prostřednictvím motivačního programu firmy inkasoval 700 milionů Kč. Finance vyplácela společnost ČEZ jako odměny motivačního programu za dobré hospodaření firmy. Většinu tohoto objemu činily akcie ČEZ.

Odměny se netýkaly pouze osoby Martina Romana. Podle iDnes.cz: "Šest členů představenstva, dvanáct členů dozorčí rady a třicítka členů širšího vedení státem ovládané firmy si loni vydělali přes 2,2 miliardy korun, což je vůbec nejvíce v historii firmy."

Problematickou částí výroku je ta, kde Okamura tvrdí, že zmíněnou odměnu dala Martinu Romanovi ČSSD.

Martin Roman inkasoval velkou část peněz v podobě opčních akcií, které jsou součástí motivačního programu, který schválila valná hromada v květnu 2008. Ta se konala 21. května 2008. Zápis z tohoto jednání je také dohledatelný na webu ČEZu. Není tedy pravdou, že by "800 milionů dala Romanovi ČSSD". Možnost astronomických odměn pro vysoký management firmy schválila valná hromada, tedy akcionáři. V roce 2008, jak uvádí výroční zpráva, vlastnila Česká republika cca 70 % podílu na hlasovacích právech.

"Prvním z nich byla Česká republika zastoupená Ministerstvem financí České republiky a Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky. Podíl České republiky se v průběhu roku 2008 snížil na 63,39 % z důvodu prodeje některých akcií ČEZ, a. s., z majetku státu. Podíl České republiky na hlasovacích právech naopak vzrostl na 70,43 %, vzhledem k tomu, že počet vlastních akcií ČEZ, a. s., se zvýšil více, než se snížil počet akcií v držení České republiky."

V této době již ČSSD neměla své vedení v obou těchto zmíněných ministerstvech. Na financích byl ministrem Miroslav Kalousek a ministerstvu práce a sociálních věcí šéfoval Petr Nečas. Nelze tedy tvrdit, že zmíněné odměny Romanovi dala ČSSD, z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Nejlepší výsledek podle serveru demagog.cz má lidovec Pavel Bělobrádek - pravdu mluvil dvanáctkrát, nelhal ani jednou. Druhou příčku obsadil předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, který má za pravdomluvnost deset bodů a za lhaní ani jeden.

Kontrolou Demagogu.cz také prošli Martin Pecina (SPOZ), Ondřej Liška (SZ), Petr Hannig (Suverenita), Vladimír Stehlík (Aktiv nezávislých občanů), Tereza Bernardová (Národní socialisté) a Miroslav Tancoš (RDS).

Daniela Drtinová přivítá ještě šest politických představitelů, píšou Lidovky.cz. V pořadu se objeví Jiří Domlátil (Klub angažovaných nestraníků), Ludvík Adámek (Občané 2011), Karel Schwarzenberg (TOP 09), Petr Cibulka (Volte Pravý Blok), Miroslava Němcová (ODS), Andrej Babiš (ANO) a Jan Korytář (Změna).