Hlavu státu volíme přímo. Výsledek? Rozhádané Česko a šíření lží

Zavedení přímé volby nemělo jenom příznivce, zaznělo i mnoho kritických hlasů. Například končící prezident Václav Klaus označil předloni v prosinci přímou volbu hlavy státu za "populistický nesmysl, který se strašlivě vymstí". Přímou volbu prezidenta v podobě, v jaké ji schválil parlament, kritizoval třeba i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Ministerstvo vnitra k smíchu

Kritickým hlasům dala zapravdu již registrace kandidátů. Především nutnost petice s více než 50.000 podpisy se ukázala jako problém. Ministerstvu vnitra se přihlásilo 20 kandidátů, z toho tři nominovali zákonodárci a osm dodalo petice s více než 50.000 podpisy. V listopadu 2012 ministerstvo rozhodlo, že do boje o Hrad pustí osm uchazečů. Z vážných adeptů vyřadilo šéfku Suverenity Janu Bobošíkovou, ekonoma Vladimíra Dlouhého a podnikatele a senátora Tomia Okamuru s tím, že jejich petice obsahují příliš neplatných podpisů.

Vlnu kritiky i posměšků si vysloužil příslušný odbor ministerstva vnitra, který o množství neplatných podpisů rozhodla tak, že v peticích sčítal procenta neplatných hlasů ve dvou kontrolních vzorcích, namísto aby je zprůměroval. Rozhodnutí o vyřazení kandidátů řešil Nejvyšší správní soud (NSS), který nakonec nařídil ministerstvu vnitra zaregistrovat Bobošíkovou. Dlouhý a Okamura se stížností neuspěli. Okamura se poté obrátil na Ústavní soud, který je stížnost zamítl.

První kolo volby přineslo pro mnohé překvapení v podobě neúspěchu favorizovaného expremiéra Jana Fischera, kterého výrazně předčil předseda TOP 09 a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Dle očekávání v prvním kole neuspěl ani kandidát vládní ODS Přemysl Sobotka, ani zástupce ČSSD, v té době nejsilnější strany v zemi, Jiří Dienstbier. Vítězem prvního kola se stal bývalý premiér a exšéf ČSSD Miloš Zeman, Schwarzenberg za ním zaostal jen zhruba o 41.700 hlasů.

Zemanův tým šířil lži

Zeman se ve volební kampani opíral především o tým složený z činovníků či sympatizantů Strany práv občanů - zemanovci (SPOZ), které je čestným předsedou. Právě počínání tohoto týmu a Zemana samotného v kampani před druhým kolem bylo dle komentátorů největší kaňkou volby. Zemanův volební tým stál za šířením lživých informací o rodině i osobě Karla Schwarzenberga a nebyl daleko od vyvolání nacionalistických vášní.

Lži se zaměřovali na citlivá témata kolem německé okupace a poválečného odsunu Němců. Zemanův tým stál například za šířením lživých informací o nacistických symbolech na údajném rodovém sídle Schwarzenbergovy manželky, tehdejší místopředseda SPOZ Zdeněk Štengl zase šířil lživé informace, že "Schwarzenberg kandiduje na Hrad, jen aby zrušil Benešovy dekrety a otevřel cestu sudeťákům k navrácení majetku". Za lži později označil některá tvrzení z kampaně i Nejvyšší správní soud, který řešil stížnosti.

V druhém kole volby 25. a 26. ledna přesvědčivě zvítězil Zeman, který dostal asi 55 procent hlasů (zhruba 2,7 milionu) při přibližně 60procentní účasti. Zeman, jehož volební tažení značně rozdělilo již tak dost polarizovanou společnost, po vítězství prohlásil, že chce být jako prezident hlasem všech občanů. Následné jeho kroky (například útok na svobodná média v inauguračním projevu, jmenování vlády bez podpory stran zastoupených ve Sněmovně, jeho role v rozporech uvnitř ČSSD) však dle mnohých komentátorů a politologů svědčí o tom, že se vydal spíše opačným směrem.

Český prezident do parlamentního systému nezapadá

Tradice českých a československých prezidentů a symbolika spojená s jejich rolemi se vždy vymykala logice parlamentních systémů a čeští premiéři se museli vždy vypořádávat s prezidenty, kteří se někdy pohybovali na a občas i za hranicemi svých ústavních pravomocí. V těchto případech prezidentům vždy symbolika a vnímání úřadu hlavy státu pomáhaly.

Pražský hrad jako sídlo českých králů a dnes prezidentů je známé široké veřejnosti, oproti tomu Strakova akademie, sídlo vlády a Kramářova vila, rezidence českých premiérů, jsou pro většinu lidí poměrně neznámé budovy v centru Prahy. Dalších případů jasné symbolické dominance úřadu prezidenta nad premiérem se dá vyjmenovat celá řada, např. známost československých a českých prezidentů, oproti anonymitě českých premiérů od první republiky (1918 – 1938) po dnešek.

Právě toto postavení českého prezidenta měl na mysli kritik zavedení přímé volby senátor Petr Pithart ve svém projevu při jejím projednávání v horní komoře parlamentu, kdy poukázal na tradici „vysoké prestiže prezidentského úřadu zároveň s benevolencí k přešlapům hlavy státu." Zavedením přímé volby se již tak silné postavení české hlavy státu posílilo. Prezident získal vlastní legitimitu odvozenou od samotných občanů, nikoli pouze nepřímou od jejich zástupců v parlamentu, čehož si je prezident Miloš Zeman plně vědom a neváhá tohoto argumentu využívat.

De facto neodvolatelnému prezidentovi s vysokou prestiží samotného úřadu čelil vždy premiér opírající se o více či méně neexistující většiny v Poslanecké sněmovně. Není patrně lepší příklad nestability českých vlád a slabého postavení premiéra než prostý výčet premiérů od roku 1993, kdy pouzí dva premiéři, Václav Klaus (1992 – 1996) a Miloš Zeman (1998 – 2002) dokončili svůj mandát. Jiří Rusnok je již sedmým premiérem po roce 2002. Když politolog Tomáš Lebeda varoval, že „výsledkem přímé volby tak může být další oslabení již tak chronicky slabých vlád", vyjadřoval tím obavy nemalé části politologické obce, které se bohužel současnou krizí naplňují.

Český poloprezidentský systém se již od svého počátku ocitl v nelehké situaci. Z důvodu zavedení přímé volby mohl ve volbách uspět kandidát mimo strany se zástupci v Poslanecké sněmovně. Prezidentem se stala charismatická osobnost Miloše Zemana kandidující proti tehdejší vládě Petra Nečase. Přímou volbou posílený prezident čelí nejasné vládní většině v roztříštěné Poslanecké sněmovně, což nadále posiluje jeho roli politického aktéra a oslabuje roli premiéra. Miloš Zeman dále navazuje na tradici českých prezidentů snažících se maximalizovat svůj vliv. Spor mezi parlamentem a prezidentem o povahu exekutivy, tedy nakolik Poslanecká sněmovna dovolí prezidentovi působit autonomně při výběru premiéra, nám může hodně napovědět o vztahu budoucích premiérů se současným prezidentem a potenciálně i o vztazích jejich nástupců. Jedna věc se však zdá být zcela jasná, a to že argumenty kritiků zavedení přímé volby se naplnily velice záhy po nástupu prvního lidmi zvoleného prezidenta do funkce, píše politolog Štěpán Drahokoupil na webu cz.boell.org.