Zeman přistižen při lhaní? Podívejte se, co odhalil Demagog.cz

„Pane Moravče, o návrhu změny vysokoškolského zákona, které má jenom jednu jedinou větu, to jest právě osoba jmenujícího, jsem se dohodl na veřejné tiskové konferenci s tehdejším ministrem školství Petrem Fialou v květnu minulého roku."

Výrok Miloše Zemana je hodnocen jako nepravdivý, neboť rozsah přijímané legislativy v rámci novely vysokoškolského zákona je značně rozsáhlejší, než uvádí prezident republiky.

Na tiskové konferenci konané 22. 5. 2013 se prezident Miloš Zeman a bývalý ministr školství Petr Fiala dohodli na podobě návrhu změny vysokoškolského zákona. Podle něj by pravomoc jmenovat profesory již nenáležela prezidentovi, nýbrž ministrovi školství. Podle České televize se Fiala rozhodl tento návrh předložit vládě jako součást novely zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.

Není však pravdou, že by tento návrh změny zákona byl formulován jednou větou.

Česká televize informovala 7. ledna 2014 o tom, že se Zeman dohodl s předsedy obou komor parlamentu (a ministrem školství) na novém návrhu zákona o vysokých školách. Pravomoc jmenovat profesory by díky němu měla připadnout předsedovi senátu. O tomto návrhu na svém jednání 8. ledna letošního roku rozhodla kladně také vláda Jiřího Rusnoka.

Tento návrh je dostupný v knihovně připravované legislativy. Nicméně ani tento návrh novely neobsahuje v rámci novelizací pouze jednu jedinou větu.

„Zákony musíte dodržovat. I zákony musíte dodržovat, zákony se od ústavy, pane Moravče, liší pouze tím, že k jejich změně není zapotřebí kvalifikovaná většina v obou komorách parlamentu."

Miloš Zeman má pravdu v tom, že ke změně či přijetí "obyčejných" zákonů není na rozdíl od ústavy (a ústavních zákonů tvořících ve svém úhrnu ústavní pořádek) třeba kvalifikované většina v parlamentu.

Nejedná se však o jediný rozdíl mezi těmito dvěma druhy právních předpisů, jak tvrdí prezident republiky. Zákony se od ústavy (a obecně ústavních zákonů) kromě odlišného legislativního procesu liší i v dalších aspektech. Mezi ně patří především rozdílná právní síla „obyčejných" (podústavních) zákonů a zákonů ústavních. Ústavní zákon tak není pouze předpisem, který se obtížněji přijímá, ale zároveň předpisem vyšší právní síly, je tak prostým zákonům nadřazen. Zákon tak nesmí být v rozporu s ústavním zákonem, jinak by jej Ústavní soud zrušil pro rozpor s ústavním pořádkem podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky.

Dále mohou být některé legislativní akty přijaty pouze ve formě ústavního zákona, jedná se např. o změnu státních hranic podle čl. 11 Ústavy ČR. Další odlišnost se týká dokonce samotného legislativního procesu a pravomocí prezidenta v něm, jelikož podle čl. 50 odst. 1 Ústavy ČR má prezident právo vrátit do patnácti dnů od postoupení přijatý zákon, ovšem právě s výjimkou zákona ústavního.

Tento výčet rozdílů mezi prostými zákony a ústavní zákony je jen demonstrativní, nikoliv taxativní. Každopádně však z výše uvedených důvodů považujeme výrok za nepravdivý.

„Samozřejmě, jestliže dojde k tomu, že se rozpustí Poslanecká sněmovna, no tak vláda v demisi musí vládnout do doby, než se ustanoví nová Poslanecká sněmovna a tedy předtím proběhnou volby."

Pokud dojde k rozpuštění Poslanecké sněmovny podle čl. 35 Ústavy České republiky, není zde těleso, které by mohlo vyslovit důvěru nové vládě, jelikož vláda je podle čl. 68 odst. 1 Ústavy odpovědná Poslanecké sněmovně, která ji vyslovuje důvěru, případně nedůvěru. Tímto tělesem podle Ústavy nemůže být Senát, jelikož jemu přísluší v případě rozpuštění Sněmovny podle čl. 33 odst. 1 přijímaní zákonných opatření pouze ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona. Například vyslovení důvěry nové vládě tyto podmínky nesplňuje, v první řadě vyslovení důvěry nevyžaduje přijetí zákona. Zákonodárná moc tak v době rozpuštění Poslanecké sněmovny nemůže nikterak zasahovat do ustavování vlády.

Prezident republiky dle čl. 62 písm d) Ústavy pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády. Tím však nejsou omezeny další pravomoci, které prezident vůči vládě a jejímu ustavování má. Ačkoliv je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, není prezident podle litery Ústavy omezen ve své pravomoci podle čl. 62 písm. a), tj. jmenovat předsedu a další členy vlády. Prezident by tak v tomto mezidobí například mohl na základě své vůle nahradit jednu úřednickou vládu jinou úřednickou vládou. Tento postup by s sebou pochopitelně nesl jisté praktické i teoretické obtíže, vláda především musí podle čl. 68 odst. 3 do třiceti dnů po svém jmenování předstoupit před Sněmovnu a požádat ji o důvěru, není však podle našeho názoru v přímém rozporu s žádným z ustanovení ústavního pořádku. Vláda v demisi tedy nemusí nutně vládnout až do doby, než se ustanoví nová Poslanecká sněmovna.

Na základě analýzy Ústavy České republiky hodnotíme výrok prezidenta republiky Zemana jako nepravdivý.

„Mohu vám odpovědět slovy Václava Klause, který řekl, že je to nejlepší šéf protokolu (Jindřich Forejt), kterého kdy poznal a že by si přál, aby vysokoškolsky vzdělaní lidé měli alespoň 10% jeho inteligence."

Miloš Zeman sice necituje prohlášení Václava Klause o vzdělání Jindřicha Forejta zcela přesně, nicméně toto prohlášení je interpretováno korektně. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Klaus pro ČTK (dostupné z webu Deník.cz) uvedl: „Nevím přesně, kolik má škol, a které má doma, v cizině, které dokončil, nedokončil, to nevím. Myslím, že to byl nejlepší protokolista, jakého za sto let tato země měla. A kdyby náhodou každý desátý z našich vysokoškoláků byl tak vzdělaný jako pan Forejt, tak by to bylo bezvadné".

„No tak podívejte se, pane Moravče, já už jsem v pátek na tiskové konferenci řekl, že kdybych chtěl tuto vládu vyhodit do povětří, tak jak mně radí ústavní právník pan Kysela, není nic jednoduššího, než odmítnout jmenovat pana Babiše ministrem financí v souladu s lustračním zákonem."

Na základě dostupných mediálních výstupů hodnotíme výrok jako pravdivý. Jedním z témat tiskové konference (záznam tiskové konference je dostupný v archivu ČT, na dané téma prezident Zeman hovoří v čase 47:00), na níž prezident republiky vystoupil 10. ledna 2014, byla i překážka pro jmenování navrhované koaliční vlády v podobě platného znění lustračního zákona (451/1991 sb.).

Ačkoliv v rámci lustračního zákona není požadavek předložení lustračního osvědčení kandidátem na ministra explicitně zmíněn, ústavní právník Jan Kysela v rozhovoru pro Českou pozici představuje určitou právní konstrukci, na jejímž základě by byla tato podmínka pro jmenování ministra v souladu se současným zněním zákona.

Docent Kysela doslova uvádí: "Výklad zákona není zcela jednoznačný. Musíte si klást otázku, jestli ministr, který je šéfem správního úřadu, vám připadá podobnější spíše šéfovi statistického úřadu, anebo poslanci. Mně připadá podobnější šéfovi statistického úřadu. Když ve volbách voliči někoho volí, volí ho primárně jako poslance, avšak z toho automaticky neplyne, že by měl být ministrem."