Ondráčka: Přišlo mi zbabělé Babiše odmítnout

S šéfem české pobočky Transparency International jsme se sešli v době, kdy už bylo jasné, že post ministra vnitra připadne rychlostudentovi z plzeňských práv Milanu Chovancovi. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš dal totiž při koaličních jednáních nakonec přednost jiným rezortům, takže se na jeho kandidáta na vnitru nedostalo. „Asi je dobře, že to tak dopadlo. Práce v Transparency mě baví a naplňuje, a byla by to přece jenom hodně velká změna," vyprávěl mi nad šálkem kávy David Ondráčka. Bylo ale vidět, že plány, jak z pozice ministra vnitra reformovat státní správu, šetřit při veřejných zakázkách a jít korupčníkům (ještě víc) po krku, má pořád v hlavě. První část našeho rozhovoru se tak točila především kolem těchto témat.

Nedávno jmenoval prezident Miloš Zeman novou vládu. Křeslo ministra vnitra v ní nakonec připadlo Milanu Chovancovi. Jedním z možných kandidátů, o kterých se hovořilo v souvislosti s tímto úřadem, jste byl ale i vy. Jak se zpětně díváte na to, co se dělo kolem vašeho možného působení ve funkci ministra vnitra?

Sám se to ještě snažím vstřebat a přemýšlím, co pro mě tohle období vlastně znamenalo. Je pravda, že to bylo dost překotné. Někde uvnitř si říkám, že je asi dobře, že to nakonec nedopadlo.

Jakým způsobem probíhala vaše jednání s Andrejem Babišem, který vás do funkce navrhoval?

Několikrát jsme se spolu po volbách sešli a bavili se o tom, za jakých podmínek bych do toho šel. Svou roli samozřejmě hrálo i to, že žádná z koaličních stran neměla na tuto pozici připraveného kandidáta. Jeroným Tejc, jediný člověk, který se na to dlouhodobě chystal, už nepřicházel v úvahu. Řekl jsem, že bych na tu nabídku klidně kývnul, ale pouze pokud se na mě jako nestraníkovi jednomyslně shodnou všechny tři koaliční strany. Jasně jsem popsal svoje priority a cíle. Změny, které bych prosazoval, by měly nadrezortní charakter, takže by bylo třeba častých konzultací s premiérem a dalšími koaličními partnery z ostatních ministerstev.

Proč jste nakonec souhlasil s tím, že se ministrem vnitra klidně stanete? Neobával jste se, že vás politické prostředí semele?

Přistoupil jsem na to ze dvou důvodů. Především jsem v tom viděl příležitost věci měnit a dostat se do pozice, ve které k tomu má člověk všechny potřebné nástroje. Jako kritikovi poměrů v české politice a státní správě mi přišlo zbabělé jen tak odmítnout a nepokusit se s tím něco udělat. Zároveň agenda ministra vnitra zasahuje do oblastí, ve kterých se dlouhodobě angažuji a ve kterých jsem kompetentní. Nejde jen o reformu státní správy a protikorupční opatření, ale také o efektivní hospodaření s veřejnými penězi. Samozřejmě jsem si uvědomoval i všechna rizika. Věděl jsem, že bych neměl lehkou pozici. Když člověk přijde do politiky zvenčí a nemá žádné politické zázemí, je z něho v podstatě solitér. S tím bych se musel vyrovnat.

Když se poprvé objevila informace o tom, že by vás Andrej Babiš rád viděl ve funkci ministra vnitra, tak to vyvolalo také dost negativních reakcí. Často i od politických a ekonomických komentátorů. Psalo se například, že aktivista není správný kandidát na ministra. Jak jste to všechno vnímal?

Já se rozhodně necítím být aktivistou. To, co v Transparency děláme, je spíš expertní a analytická práce. Radíme, vyšetřujeme, poukazujeme na korupci, podáváme trestní oznámení a žaloby, lobujeme za změny v politice a ve společnosti, které jsou podle nás potřeba. Samozřejmě, že nemám jenom přátele. To, co dnes dělám, vyvolává řadu konfliktů s mocnými lidmi a vlivnými lobbystickými a finančními skupinami, takže jsem pro mnoho z nich nebyl moc přijatelný.

A co se týče komentátorů, ti mnohdy nejsou schopni přijmout fakt, že někdo překročí hranici a přechází z jedné zaškatulkované oblasti do druhé. To samé ale přece platí, když jde do politiky člověk z byznysu. Proč by někdo nemohl v politice uplatňovat svoje zkušenosti, přestože nemá politickou minulost? Naopak si myslím, že by to naší politice dost pomohlo. Ale když už mě chce někdo kritizovat, ať nejprve poměří moje vzdělání, praxi a kvality s ostatními kandidáty na tu pozici.

Nebojíte se toho, že vám teď média budou spojenectví s Andrejem Babišem neustále předhazovat a že by se to mohlo negativně projevit i na práci Transparency International?

Chápu, že se bude občas připomínat, že mě Andrej Babiš navrhoval na ministra. Nevidím ale důvod, proč by se to mělo podepsat na tom, jak Transparency pracuje. Je to přece nezávislá organizace. Kdybych šel do politiky, tak bych z Transparency samozřejmě odešel.

Mnoho poslanců podpořilo iniciativu Rekonstrukce státu, na které se také podílíte. Věříte, že se blýská na lepší časy?

Myslím si, že se konečně podařilo jasně definovat priority, jak bojovat proti korupci a rozkrádání státu. Dosavadní aktivity v těchto oblastech byly totiž bezbřehé, složitě uchopitelné. Úspěchem Rekonstrukce státu je, že se to zúžilo do několika opatření, která jsou v tuhle chvíli klíčová. Že se spousta poslanců zavázala prosazovat tyto změny, je pozitivní signál. Ďábel je ale ukrytý v detailech. U každého zákona bude rozhodující jeho konečné provedení a implementace.

Je tedy možné, že si poslanci najdou cestičky, jak se přísnějším opatřením opět vyhnout?

Samozřejmě mám obavy, aby se zejména složitější zákony nevykostily takovým způsobem, že nakonec nepřinesou požadovaný efekt. Další riziko je, že politici budou zavaleni každodenními úkoly a problémy ve svých úřadech a ztratí chuť pouštět se do větších legislativních změn. Úkol Transparency International, Rekonstrukce státu a dalších neziskovek bude připomínat politikům, k čemu se zavázali. Pokud chtějí opravdu pohnout s touhle zemí, tak nesmí ztratit ze zřetele obecný rámec, který je potřeba nastavit.

Co byl podle vás největší problém vlády Jiřího Rusnoka?

Hlavní problém této vlády byla její legitimita. Přechodné vládnutí se navíc prodloužilo na dlouhých osm měsíců. Značnou část z toho bez kontroly parlamentu. Jednotliví ministři se svých rolí ujali hodně odlišně. Někteří opravdu fungovali spíše jako úředníci a udržovali ministerstvo v chodu, jiní se ale rozhodli pro velké strukturální a personální řezy. Někde to nebylo vůbec nutné, jindy bylo zase celkem pochopitelné, že se šéfovi rezortu nelíbilo řadu měsíců koukat na něco, co nefunguje nebo je nějak podezřelé.

Můžete být trochu konkrétnější?

Tak třeba personální čistky na Ministerstvu dopravy. Tam šlo opravdu jen o výměnu lidí, přitom tenhle úřad podle mě potřebuje změnit hlavně strukturu. Naopak ministr financí Jan Fischer začal chystat užitečné změny ve státních podnicích a jejich dozorčích radách.

Čím to je, že dřív byly úřednické vlády u veřejnosti hodně oblíbené, zatímco o Rusnokově kabinetu se to říct nedalo?

To máte pravdu. Já si ale myslím, že to není na škodu. Upírat se k tomu, že přechodné vlády úředníků spasí tuhle republiku, nedává moc smysl. Měli bychom si uvědomit, že mnohem efektivnější jsou politické vlády, které získaly důvěru v řádných volbách a pak si ji musí snažit udržet, jinak je lidé příště nezvolí.

Vždycky jste tvrdil, že je nutná důsledná reforma státní správy. Ta se neobejde bez novely zákona o státní službě. Jak se díváte na podobu této novely, kterou nedávno podpořila sněmovna?

Je skvělé, že se tím politici začali zabývat. Negativní je naopak to, že kvůli tlaku prezidenta Zemana nedochází ke klasickému připomínkovému řízení a novela není předkládána vládou, ale poslaneckou iniciativou. Taková je ale realita. S tím už nic neuděláme. Podstatné je, že prošlo první čtení a teď běží devadesát dnů, ve kterých se musí připravit funkční a komplexní pozměňovací návrhy. Aktuální podoba novely není podle mě vůbec špatná. Je to solidní podvozek, na kterém se dá postavit celé auto. Je potřeba vyřešit určitá citlivá místa a musí se zajistit široká politická shoda, aby tu státní správa tímto způsobem fungovala klidně příštích třicet let. Musí se určit, co všechno bude řídit ministr, co bude spadat pod státního tajemníka a jaká bude role politických náměstků vůči dalším úředníkům. Jasné musí být i to, kdo koho může jmenovat a odvolávat. A samozřejmě také to, jakým způsobem úředníky odměňovat a motivovat k lepší práci.Celý rozhovor čtěte zde