Poslanci na sebe útočí, Demagog.cz ve střehu. Kdo ve sněmovně lže?

Sobotka: „V uplynulých sedmi letech se tady na vládě podílela zejména Občanská demokratická strana a také TOP 09. Žádná ze stran současné vládní koalice nenesla v uplynulých sedmi letech vládní odpovědnost tak, aby se mohla reálně podílet na exekutivním rozhodování, a žádná z těchto stran nebyla součástí hlasovací většiny, která mohla v této Poslanecké sněmovně měnit zákony."

Výrok hodnotíme jako nepravdivý vzhledem k faktu, že KDU-ČSL byla součástí vládní koalice v uplynulých sedmi letech.

Uvažujeme-li o "uplynulých sedmi letech", pak uvažujeme o období od počátku roku 2007. Od této doby se dodnes vystřídaly následující vládní koalice:

9. 1. 2007 — 8. 5. 2009 — Vláda Mirka Topolánka II. (část období se jednalo o vládu v demisi); koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených

9. 4. 2009 — 13. 7. 2010 — Vláda Jana Fischera (úřednická vláda "na půdorysu tří politických stran: ODS, ČSSD a Strany zelených"(.pdf))

13. 7. 2010 — 10. 07. 2013 — Vláda Petra Nečase; koalice ODS, TOP09 a Věcí veřejných, resp. LIDEM

13. 07. 2013 — 29. 01. 2014 — Vláda Jiřího Rusnoka; úřednická vláda mimo politické koalice (všechny výše uvedená data byla získána z portálu Vláda.cz)

ODS byla na dle výše uvedeného součástí vládních koalic přibližně 5,5 roku (u žádné strany nebude počítaná případná "účast" na úřednických vládách, jelikož se nejedná o koalice v pravém slova smyslu).

TOP09 byla součástí vládních koalic pouze jednou, a to 3 roky.

Přestože ČSSD ani ANO 2011 nebyly v žádném z těchto období členem vládní koalice (ANO 2011 v té době dokonce ani neexistovalo), není možné tvrdit totéž o KDU-ČSL, která byla součástí druhého kabinetu Mirka Topolánka v letech 2007-2009 jako plnohodnotná koaliční strana, která se tím pádem přímo podílela na vykonávání a tvorbě exekutivy. Není na Demagog.cz, aby posuzoval míru odpovědnosti, kterou nesou jednotlivé koaliční strany za podobu exekutivy; fakticky vzato ale byla strana KDU-ČSL součástí vládní koalice a tím pádem měla přímý přístup k vládní politice, čímž za ní nesla rovněž odpovědnost.

Sobotka: „Tam, kde mě to mrzí nejvíce, je to zdanění daní z přidané hodnoty, protože když nastupovala tehdy pravicová vláda před sedmi lety, tak jsme platili, když jsme nakupovali potraviny a léky, daň státu ve výši 5 %, dnes platíme 15 %."

Snížená sazba DPH byla od roku 1993 navýšena poprvé k 1. lednu v roce 2008 z 5 na 9 procent. Poté se průběžně zvyšovala a v současnosti platí 15 procentní snížená sazba DPH. To znamená, že ještě v roce 2006 a 2007, kdy nastoupila první, respektive druhá vláda Mirka Topolánka, byla snížená sazba skutečně 5%. Výrok je tedy pravdivý.

Filip /KSČM/: „Co mě zarazilo nejvíc a nechápu to, že se ve vládním prohlášení nijakým způsobem nevymezuje a dokonce ani předseda vlády to nevzpomenul ve svém projevu, zákon o obecném referendu. Již jsem připomínal, že obecné referendum bylo součástí československého právního řádu do roku 1992 a teprve zákonem 4/1993 Sb., tzv. recepční normou se tehdejší pravicové vlády vypořádaly s tím, aby lidé mohli do politiky vůbec mluvit. Ano, v roce 1993 skončila možnost občanů České republiky se vyjádřit v referendu, a to proto, že pravice omezila možnost vstupovat do politiky jenom na akt voleb."

V Programovém prohlášení vlády ČR je v kapitole č. 2 Priority vlády se vláda vyjadřuje k obecnému referendu následovně: "Vláda předloží ústavní zákon o obecném referendu, včetně referenda na základě lidové iniciativy, který umožní občanům rozhodovat přímo o zásadních otázkách fungování státu."

K historii referenda se vyjadřuje Srovnávací studie č. 1.178 Parlamentního institutu: "Česká republika zažila už řadu legislativních snah o uzákonění obecného referenda. Ustanovení o referendu bylo obsaženo v § 46 Ústavní listiny Československé republiky z roku 1920. Podle tohoto ustanovení zamítlo-li Národní shromáždění vládní návrh zákona, vláda měla právo se usnést, aby hlasováním lidu bylo rozhodnuto, má-li se vládní návrh stát zákonem.

Hlavním smyslem toho bylo, aby referendum plnilo rozhodčí funkci mezi oběma komorami parlamentu, neboť jak poslanecká sněmovna, tak i senát mohl způsobit zamítnutí návrhu zákona. Prováděcí zákon nebyl nikdy vydán a referendum bylo tedy stejně prázdným pojmem, jakým zůstalo dodnes." (Bartáková, Petra (říjen 2006): Referenda ve vybraných zemích. Praha: Parlament ČR, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, str. 5, .pdf)

Po roce 1989, resp. 1992 tedy český občan "nebyl připraven" o možnost vyjádřit svůj názor v referendu; tato možnost zůstala právně velmi obdobná jako před sametovou revolucí, tedy právem garantovaným předpisy nejvyšší právní síly bez platných prováděcích předpisů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Petr Fiala /ODS/: „I v roce 2002, a mnozí z vás si na to vzpomenou, slibovala vláda pod vedením sociální demokracie fungující sociální stát, slibovala vyšší důchody, vyšší platy, vyšší sociální dávky, slibovala zlepšení infrastruktury."

Zmíněné body se skutečně objevily v programovém prohlášení vlády Vladimíra Špidly v roce 2002, proto je výrok hodnocen jako pravdivý. Jako jednu z hlavních priorit si tehdejší vláda stanovila „rozvíjení sociálního státu na základě sociálně tržního a ekologicky orientovaného hospodářství a při udržení sociální soudržnosti a sociálního smíru." 

Jedním z bodů programového prohlášení bylo též provedení důchodové reformy. Vláda doslova deklarovala, že „[...] zabezpečí růst reálné úrovně vyplácených důchodů." 

V rámci programového prohlášení byl taktéž zmíněn růst reálných mezd. Konkrétně můžeme citovat pasáž, kdy „[v]láda bude hospodářskou politikou vytvářet podmínky pro růst produktivity práce a reálných mezd tak, aby se postupně snižoval rozdíl v úrovni odměňování mezi Českou republikou a Evropskou unií." 

V jistém smyslu bylo přislíbeno i navyšování některých sociálních dávek. Příkladem je rodinná politika, kde podle programového prohlášení „[v]láda ve vazbě na vývoj veřejných rozpočtů rozvine vyvážený systém podpory rodin s dětmi. přídavek na dítě vláda navrhne jako příspěvek společnosti na výživu a výchovu dětí, který má náležet všem dětem bez rozdílu, ve stejné výši a diferencovaný pouze podle věku dítěte s tím, že jeho součástí bude jednorázový školní příspěvek zvyšující se podle stupně školního vzdělání." 

Rozvoj infrastruktury byl zmíněn v souvislosti s dopravní politikou. „Vláda podpoří další rozvoj dopravní infrastruktury z veřejných i soukromých zdrojů s využitím fondů Evropské unie. Zaměří se na modernizaci železničních koridorů a výstavbu nových úseků dálnic a rychlostních komunikací zejména ve vazbě na transevropské dopravní sítě. Podpoří přestavbu velkých železničních uzlů a rozvoj dopravně logistických center v návaznosti na hospodářské zóny." 

Kalousek: „Dovolte mi i příklad druhý, možná se bude někomu zdát marginální, ale principiálně je to stejné. V programové části koaliční smlouvy se můžeme dočíst, že vláda uvažuje o třetí sazbě, tedy snížené sazbě daně z přidané hodnoty, kam kromě jiných komodit budou zařazeny i dětské pleny (...) Chci jenom upozornit na to, že 6. směrnice Evropské komise jasně říká, které položky mohou a které nesmí být ve snížené sazbě daně z přidané hodnoty. A 6. směrnice je v širším slova smyslu součástí právního řádu České republiky, neboť členské státy jsou povinny tuto směrnici implementovat do našeho právního řádu a neporušovat je."

V koaliční smlouvě najdeme v bodu 2.4 (str. 11) bod deklarující cíl snížit sazbu DPH pro, mimo jiné, dětské pleny. Směrnice Rady 2006/112/ES skutečně konkrétně vyjmenovává položky, které mohou být předmětem snížené sazby DPH (příloha III, str. 69). Dětské pleny se mezi nimi nevyskytují. Ve směrnici nejsou vyjmenovány položky, které předmět snížené sazby být nesmí, mezi ty se automaticky počítají ty, které vyjmenovány nejsou.

Směrnice je pro členské státy závazná. Státy jsou poviny ji implementovat ve stanovené lhůtě a poté také dodržovat — evropské právo je národnímu právu nadřazeno.