"Radikál" ve sněmovně: Poslanci nejsou schopni napsat zákon. Co navrhuje?

"K lidové tvořivosti poslanců jsem skeptický. Pouze výjimky mají potřebné legislativní znalosti k vytvoření komplexních zákonů. Návrhy pak nejsou dokonale připravené a většinou tam vznikají problémy, následují novely a podobně," řekl Toufar.

Jako příklad uvedl zákon poslanců o státní službě nebo zákon o registraci smluv. "Až při projednávání v jednotlivých výborech se objeví spousta nedokonalostí, takže je podle mě jednodušší, aby zákon předložila příslušná vláda a ministerstva, která mají odborníky a legislativní odbory. Když se zákon dává dohromady, projde legislativním kolečkem a návrh vypadá, jak se sluší a patří," sdělil Toufar.

Zároveň se ohradil proti dlouhým přestávkám ve Sněmovně, na které už dřív upozorňovalo hnutí ANO. "Jako poslanec jsem nováčkem, ale z komunální politiky jsem zvyklý řešit věci, které se řešit mají. Mé první dojmy ze Sněmovny jsou takové, že značná část času patří neproduktivním řečím, které se neustále dokola opakují. A další čas je věnovaný přestávkám," řekl Toufar.

Funkce zákonodárná znamená přijímání ústavních zákonů a zákonů ostatních. V České republice je Parlament výhradním zákonodárcem, i když se do budoucna nevylučuje použít některý z nástrojů přímé demokracie. Ústava může být měněna pouze ústavními zákony. Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je podle české Ústavy nepřípustná.

Ústava a Listina základních práv a svobod upravují oblasti, které mohou být upraveny pouze zákonem (nikoliv podzákonným předpisem). Tyto tzv. výhrady zákona jsou minimální hranicí zákonodárné činnosti. Jinak je možno upravit zákonem cokoli, pokud to zákonodárce, tj. Parlament České republiky, považuje za nutné.

Návrh zákona je podán jako zákonodárná iniciativa do Poslanecké sněmovny, po jeho projednání a schválení Poslaneckou sněmovnou postupuje do Senátu. Pokud není návrh v senátní fázi schválen, návrh se vrací do Poslanecké sněmovny, kde se rozhodne o výsledku projednávání. Poté je zákon postoupen prezidentu republiky, kterému Ústava svěřuje zákon vrátit, což se někdy nazývá jako právo veta. Prezident republiky má pravomoc návrh zákona vrátit, s výjimkou zákonů ústavních. Pokud je zákon vrácen, hlasuje o něm Poslanecká sněmovně nadpoloviční většinou všech poslanců. V případě schválení je zákon podepsán předsedou Poslanecké sněmovny, prezidentem republiky a předsedou vlády a následně vyhlášen ve Sbírce zákonů České republiky, vysvětluje server psp.cz.