Jak zatočit s korupcí, když jsou její oznamovatelé zastrašováni?

„Pomalu se stává pravidlem, že poté, kdy Fondem oceněný whistleblower upozorní na závažný případ korupce, potká jej něco nemilého: v lepším případě výpověď z práce, v horším účelové trestní stíhání," píše Kočí.

Připomíná případ Vladimíra Sitty, který se odmítl podílet na tunelování Dopravního podniku hlavního města Prahy. Na nekalosti upozornil v roce 2009 protikorupční policii, ale záhy přišlo zahájení trestního stíhání proti jemu samotnému. Trestní stíhání je dle Kočího nesmyslně nataženo ze zákonných šesti měsíců na dva roky, ačkoli proti němu nejsou žádné relevantní důkazy, a polici se dopouští pochybení.

Na konci roku 2013 po dvou letech státní zástupkyně rozhodla, že je nutné bezúhonnému otci pana Sitty zajistit akcie (50 %) v jeho firmě Neograph a zakázat mu hlasovat na valných hromadách společnosti. Kočí zdůrazňuje, že se tak stalo týden před zásadní valnou hromadou. Sitta starší se odvolal proti tomuto rozhodnutí, ale bylo již moc pozdě na to, aby soud stihl rozhodnout. Na valné hromadě byl navýšen kapitál firmy, čímž se stal Sitta st. z 50% akcionáře jen 7% akcionářem.

V polovině února tohoto roku Vladimír Sitta vypovídal před Útvarem odhalování korupce a finanční kriminalistiky ve věci obvinění Iva Rittiga, Jana Janků, Marka Stubleyho, Davida Michala a Petra Kmetě. Již třetí den od svědectví bylo trestní stíhání Sitty výrazně rozšířeno.

„Nelze se divit, že veřejnost odmítá uvěřit tomu, že výše uvedené přesné načasování jednotlivých kroků v obou případech je výsledkem pouhé náhody. Spíše to vzbuzuje dojem, že jde o šikanu ze strany Městského státního zastupitelství v Praze, o cílený akt msty vůči Vladimíru Sittovi a o snahu jej zastrašit, aby již dále nevypovídal," dodává Kočí v glose pro NFPK.