Marksová a Dienstbier? Padla ostrá slova, podívejte se

EZ: Jednou z hlavních priorit paní ministryně je zvýšení minimální mzdy. To by mělo být postupné a pomyslnou cílovou metou je 10 tisíc korun měsíčně. Považujete to za správné? Myslíte si, že je institut minimální mzdy vůbec potřebný?

Nesouhlasím s tím, abychom zaměstnavatelům diktovali, jaká má být výše mzdy. Je nutné, aby každý člověk, který pracuje, mohl vést důstojný byť třeba skromný život. Toho však nelze dosáhnout diktátem mzdové politiky zaměstnavatelům, k tomu má stát jiné nástroje, jako vyšší funkčnost úřadů práce či pečlivější sociální práce na nižších samosprávných celcích, které mohou těm, kteří se snaží vydělávat si na své živobytí prací, pomoci určitým dorovnáním z balíku sociálních dávek. Pokud problémy s nezaměstnaností bude současná vláda řešit pomocí neoprávněných zásahů do podnikatelské sféry, bude to nefunkční a alibistický krok.

Česká společnost potřebuje vytvářet podmínky pro podnikatele, aby ti měli důvod zřizovat nová pracovní místa. Musíme si uvědomit, že řízené zvyšování mezd postihne lidi s nejnižším stupněm vzdělání, pomocné dělníky, ale i lidi se zdravotním postižením. Potažmo podpory podle zákona o zaměstnanosti pro lidi s handicapem, které kopírují minimální mzdu. Minimální mzdu pobírá něco málo přes 100 000 zaměstnanců. Většinou jsou to lidé, kteří by jinak byli bez práce a na sociálních dávkách. Bohužel nastane jediné, zvýší se počet nárokovaných sociálních dávek a klesne jejich výše. Dokážu si dnes představit i zvažování otázky o úplném zrušení minimální mzdy. Nemají ji ani všechny státy EU a jejich sociální systém nijak netrpí, mnohdy spíše naopak.

EZ: Současná vláda chce v brzké budoucnosti zrušit druhý pilíř důchodové reformy. Ten je přitom stěžejní pro reformu, kterou prosadila Nečasova vláda. Lidi ale nepřitáhl a fondy mají problémy s výnosností. Souhlasíte s novou vládou, která chce druhý pilíř zrušit?

Já si dokonce myslím, že nakonec vláda premiéra Sobotky druhý pilíř nezruší. Ale zpět od domněnky k faktům, tím nevyvratitelným je, že na náš sociální systém má čím dál větší vliv dlouhověkost obyvatel, a to nezmění ani sociální demokracie. Je to fakt, se kterým musíme umět pracovat. Žijeme déle než kdykoli předtím, to je dobře a je to výsledek lepších životních podmínek, lepší zdravotní péče. Nicméně toto znamená tlak na systém starobních důchodů. Není možné si nalhávat, že tento systém udržíme ve stále stejné podobě bez fatálního dopadu na kvalitu života seniorů. Čím déle budeme lidi držet v iluzi, že průběžný důchodový systém vydrží beze změny, tím hůře to dopadne. V České republice jsou příjemci důchodů extrémně závislí na státem organizovaném průběžném důchodovém systému. Ta míra je v porovnání s Evropou nebývalá. Má-li důchodový systém v budoucnosti zajistit důstojné stáří, nelžeme si, že vystačíme pouze se státním průběžným systémem. Věřím, že si toto sociální demokracie uvědomuje a přijde s takovým nastavením, které nebude pouze o tom, že stát vyplácí důchody a občas si někdo něco spoří.

EZ: Opravdu lze problémy s důchody v Česku vyřešit zvýšenou podporou rodin, jak to tvrdí paní ministryně? Není to tak trochu řešení alá Husákovy děti?

Nelze. Tyto výroky snad ani nechci rozebírat a komentovat. Zvýšením porodného nezměníme porodnost v naší zemi.

EZ: Ale o tom, že zde máme problémy s vyplácením důchodů, dnes nepochybuje nikdo...

Opravdu začínáme mít velké problémy s výší výběru a výplaty důchodů. Každý rok se rozdíl mezi výběrem a výplatou zvyšuje. Naše děti na důchod už nemusí vůbec dosáhnout. Vůbec nechci nikoho strašit, ale pokud nezavedeme širokou škálu spoření, na které stát nebude smět sáhnout, stav se bude pouze zhoršovat. Dokážu si představit, že druhý pilíř by byl tedy povinný, dokážu si představit, že bude rozvolněna možnost střídat jednotlivé fondy, kde své finance ukládám. Dokážu si představit, že člověk bude mít možnost spořit si více na tyto soukromé důchodové účty. Dokážu si také představit mezigenerační solidaritu dětí se svými rodiči, kterým spoří na jejich účty. Vždyť je to přirozené, že děti se nějakou měrou starají o své rodiče, kteří již nemají dostatek sil. Nedovedu si však představit, že se vše vrátí do starých kolejí.

EZ: Co navrhuje ODS jako řešení?

S čím se však musíme jaksi "poprat," je situace seniorů dnes. Důchody nejsou vysoké a stále je zde větší skupina lidí, kteří si nenaspořili na důchod. S těmito lidmi je potřeba pracovat a umět jim pomoci. Od výměny velkého bytu za menší až po finanční pomoc, pokud je důchod skutečně nízký a majetek žádný. Co je problémem a co musíme ještě dohánět je, že se děti starají o své rodiče a pomoc nenechávají jen na státu. Považuji za zcela normální, že se starám o své rodiče a že jsem se do poslední chvíle například starala o svoji těžce nemocnou maminku, péči a pomoc si rozdělila rodina, nikoliv stát.

EZ: Vidíte prostor k jednání s vládní koalicí?

Dozajista jsme připraveni s vládou zcela konstruktivně jednat o možnostech nastavení důchodového systému. Druhý pilíř bych však nerušila, ale upravila.

EZ: Dalším stěžejním bodem, na který se chce zaměřit jak ministryně Marksová, tak ministr Dienstbier, je sociální bydlení. Dokonce se mluví o jakémsi zestátnění tohoto "odvětví" podnikání. Je to opravdu řešením problému se zneužíváním lidí se sociálními problémy majiteli některých ubytoven pro sociálně slabé?

Zákon o sociálním, chcete-li prostupném bydlení, jsme navrhovali již za vlády premiéra Nečase. Nikdo z levice tehdy s žádným návrhem než na výstavbu nových sociálních bytů nechodil. Nedokážu si vůbec představit zestátnění tohoto institutu. Myslím, že ani pan Dienstbier ani paní Marksová neví zcela o čem je řeč, jinak by nevolali po zestátnění. Kdo a jak to bude platit? Nejde pouze o výstavbu, ale také o údržbu, průběžné investice, placené zaměstnance, kteří se o sociální byty starají. Myslím, že financování a správu této výstavby představitelé ČSSD nemají propočítanou a jen budou vysávat peníze daňových poplatníků do nesmyslných projektů, které situaci nezlepší.

EZ: Jakou navrhujete alternativu?

Sociální neboli prostupné bydlení zahrnuje celou škálu řešení, od prevence a pomoci lidem, kteří jsou ohroženi ztrátou bydlení, nebo o něj, v horším případě, již přišli. Je třeba vymezit podmínky - pro koho a na jak dlouhou dobu je podpora v bydlení určena, z této podmínky mohou být vyňati lidé se závažným zdravotním postižením či lidé v určité věkové kategorii, mají být pod jakousi ochranou. Je nutné určit, co přesně se v této oblasti podporuje, tedy noclehárna, azylové bydlení, chráněné, tréninkové – všechny tyto typy sociálního bydlení s sebou nesou jiné možnosti i nároky na uživatele. Stejně tak je nutné stanovit podmínky pro krátkodobé pronájmy. Cenu podpor sociálního bydlení je nutné určovat dle cenových map v dané lokalitě. Což lze už dnes. Nicméně díky tomu, že se neprovádí právě sociální šetření v místě, kde se o příspěvky žádá, dochází ke zneužívání například v ubytovnách.

EZ: ODS tedy žádnou výstavbu nových sociálních bytů podporovat nebude?

Je zbytečné stavět nějaké byty s přívlastkem sociální, stavěli bychom jen nová ghetta, navíc bytový fond je dostatečně velký. Potřebujeme ve spolupráci se soukromými vlastníky, obcemi a sociálními pracovníky využívat za jasných podmínek volné byty. Potřebujeme vytvořit pro soukromé vlastníky určité garance. Jen tak se nevytvoří další vyloučené lokality. Jestli chceme podporovat ubytovny, pak jen za pevnou částku na lůžko, nebo se z nich mají stát azylové domy, které musí ale splňovat běžné standardy. Způsob, který navrhujeme, bude stát velký duševní kapitál a odborný přístup, ale na kapitálu finančním se výrazně ušetří a přestanou se rozrůstat vyloučené lokality. Je na každém, aby zvážil, který přístup za to stojí.

EZ: Kdo by měl mít národ na dávky na bydlení?

Jsme pro podmínění dávek na bydlení prací. Tedy pokud stát dává komukoliv sociální dávky a nepracuje, má pro stát odpracovat nějaký čas v rámci veřejné služby.

Stojí za připomínku, že stát nehradí pouze dávky životního a existenčního minima, ale také příspěvky na děti, příspěvky na bydlení, na služby spojené s bydlením a jako další platí například zdravotní pojištění. Mohli bychom uvažovat o tom, že kdo takto bude pracovat, bude mu tento čas započítán určitou částí do odpracované doby na důchod.

EZ: Tématem posledních dnů je názor ministra Dienstbiera, že děti by měly mít právo na místo ve školce již od dvou let. Je to správná myšlenka?

Nejsem přívržencem sociálního inženýrství a určitého linkování rodinám co a jak mají dělat. Nechci se dostat do situace, kdy budeme rodinám nahlížet do jejich ložnic a vytvářet podmínky pro jisté početí jejich dětí.

Jen bych podotkla, že jde o určité prohlášení bez vyjádření, kolik by nás tohle všechno stálo. Nejsem si občas jistá, že tandem Dientsbier-Marksová žijí v roce 2014 a ne v budovatelských letech v minulém století. Za děti nemá rozhodovat stát, ale rodiče. Zastávám názor, že rodiče jsou odpovědní za své děti a vědí sami moc dobře, co pro své děti chtějí a co jejich děti potřebují. Stát má nastavit pravidla a má vytvořit takové podmínky, aby si rodič mohl vybrat.

EZ: Takže pravidla, která nastavila pravicová vláda, jsou dostatečná?

Nastavili jsme rodičovskou dovolenou na 4 roky, a pokud ji chce rodič zkrátit, je to jeho volba, stejně pokud chce při rodičovské dovolené pracovat. Pokud chce rodič z jakéhokoliv důvodu dát dítě do jeslí, mateřské školy nebo dětské skupiny, má takové místo mít možnost najít. Stejné je to u výběru základních škol, stejně jako u dalšího vzdělávání. Stát má vytvořit podmínky. Nyní máme problém právě s dostatkem volných míst ve školkách a jesličky potřebují zákonné nastavení, to neznamená, že tu má být nějaký nárok a nucení rodičů, aby své děti nechávali v kolektivních zařízeních. Pochopitelně vím, že existují i extrémní případy rodin, kde dochází k různým patologickým jevům, u nich je třeba zásah zvenčí, ale takových rodin je malé procento a možností jak jejich situaci řešit máme v legislativě dostatek.

EZ: Přesto, nevidíte nějaký nedostatek v této problematice, který již vaše vláda nestihla dořešit?

Co v současné době potřebujeme, je zákon o dětských skupinách, který připravila už Nečasova vláda, Rusnokova vláda jej neodmítla a paní ministryně se k tomuto zákonu hlásí, tedy myslím, že se blýská na lepší časy, alespoň v tomto případě.

EZ: Myslíte si, že na to dokáže vláda sehnat peníze, jelikož současná kapacita předškolních zařízení rozhodně nedostačuje?

Pokud vím, jde o zhruba 60 000 neumístěných dětí ve školkách. Nicméně babyboom končí. Děti povyrostou a logicky nastane na několik let určitý přetlak ve školách. Máme si umět pomáhat jinými způsoby, nikoliv výstavbou mateřských školek. Dobrým nástrojem by mohly být právě dětské skupiny, ke kterým se chvályhodně hlásí paní ministryně práce a sociálních věcí, ale zbytek sociálních demokratů moc ne. Dětské skupiny sice nepatří do předškolního vzdělávání, ale nikde není psáno, že se k němu nemohou přihlásit a poskytovat kvalitní služby i v této oblasti.

Pan ministr Chládek hovoří o nových školkách, které se budou hradit z fondů EU, ale tuším je tam zmínka roku 2017. Výstavba nových školek je systém, který je nákladný a podle mne jistota úhrady z fondů EU není ani jistá, ani účelná. Podle mne je záměrem tak trochu přesunout daný problém na obce. Podle mne je velmi nezodpovědné, aby za líbivé sliby vlády zaplatily právě obce.

EZ: Přestože se to netýká úplně sociální politiky, nemohu se nezeptat na Váš postoj k názoru ministra školství Chládka, že ve školách mají učit jen kvalifikovaní lidé, za které považuje vystudované učitele. Souhlasíte také s tímto názorem, že lidé z "matfyzu" či humanitárních oborů nejsou dostatečně kvalifikovaní k tomu učit?

Domnívám se, že učitelé měli dostatek času na to, aby si doplnili své vzdělání, ale jejich složitou situaci chápu. Nicméně si myslím, že jsou určité odbornosti, které by mohly být vyňaty z povinnosti pedagogického vzdělání. Je to o individuálním a pečlivém přístupu těchto profesionálů a vedení školy. Jako všechny problémy, které jsme teď spolu probírali, bude i tento vyžadovat vzít rozum do hrsti, aby vláda neudělala více škody, než užitku. Nejsem však odborník na školství a toto je můj soukromý názor.