Ministryně Válková má silného zastánce. Říká: Při odsunu Němců jsme vyměnili demokracii za diktaturu

Ministryně Válková v rozhovoru pronesla, že se i Čechům v protektorátu až tolik nedělo, čímž pobouřila velkou část společnosti. Za svá slova se následně omlouvala ve sněmovně, kde upřesnila, že měla na mysli to, že v jiných státech byla situace ještě daleko horší. I tak však řadu svých kritiků neumlčela.

Urban se tak rozhodl na blogu Aktuálně.cz připomenout fakta: „Češi jen sotva nějak trpí", říká zpráva polského zpravodajce pro Benešovu vládu v Londýně z května 1944. „Výsledkem je, že Čech má právo sedět vedle Němce, zatímco Poláci, Židé a cikáni musí trpět a umírat".

Většina odbojových akcí byla vedena ze zahraničí, české židy neshromažďovalo gestapo ale protektorátní policie, cikánské lágry byly provozovány českými policisty, velká část zbraní wehrmachtu při útoku na Polsko v roce 1939 byla československé výroby, popisuje Urban úlohu Čechoslováků, která se v mnohém liší od Poláků.

„Nedostatek umírněnosti reakcí některých českých politiků a novinářů na výrok ministryně Heleny Válkové překvapuje jen mírou neúcty k pravdě. A po sedmdesáti letech přece jenom i hysterickou emocionalitou a neochotou srovnávat se s jinými zkušenostmi. Polsko, Ukrajina, Podkarpatská Rus...," uvádí Urban.

Podle Urbana československý stát selhal, když neukryl stovky zbraní pro odboj, či se nesnažil zachránit židovské rodiny posláním do emigrace. Pouze jsme všemu dle Urbana mlčky přihlíželi a selhali jsme tak jako jednotlivci i jako společenství, což bychom si měli přiznat.

Připomíná, že Válková ani jedním slovem snahu o likvidaci českého národa ze strany nacistického režimu neschvaluje. Dle Urbana bychom však neměli zpochybňovat zločiny vlastní vlády a našeho národa, „ke kterým došlo při etnické čistce v letech 1945-46. Dokud si nepřiznáme, že jsme v té chvíli, jakkoliv zraněni a unaveni válkou, vyměnili demokracii za odsun a diktaturu, budeme se donekonečna točit v kruhu vlastní neschopnosti pravdy."