U Jílkové dusno kvůli českým potravinám: Majitel obchodu popsal smutnou realitu českých výrobců

Do studia přišli ředitel Svazu obchodu a cestovního ruchu Zdeněk Juračka, prezident Agrární a Potravinářské komory a předešlý ministr zemědělství Miroslav Toman, děkan národohospodářské fakulty VŠE v Praze Miroslav Ševčík. Původně se měl diskuzního pořadu zúčastnit i ministr zemědělství Marian Jurečka, nakonec se však omluvil (narodil se mu čtvrtý syn) a jeho místo zaujmul ministerský náměstek pro komodity, výzkum a poradenství Jindřich Šnejdrla. Za veřejnost pak kuchař Antony Heřman a provozovatel dvou malých samoobsluh Stanislav Sadil.

Šnejdrl zdůraznil nutnost podpory českých potravin a snahu přesvědčit prodejce, aby více nabízeli české zboží. Moc se však nedokázal vyjádřit k otázce, jak by prodejce k takovému chování přesvědčili. Uvedl jen zákon o potravinách, který má přinutit řetězce zveřejňovat, z jakých zemí pochází jejich zboží.

Tématem se tedy stalo jasné označení země původu potravin. Podle Šnejdrla ministerstvo zemědělství pracuje na vyřešení problému. Sám vidí možné zlepšení skrze vlaječky země původu výrobků v daném řetězci. Ve studiu však převládl názor prezentovaný Juračkou, že vlaječky mají minimální význam.

Stejný názor na ně má i Ševčík, který upozornil na fakt, že mnoho lidí nevybírá výrobky dle kvality a země původu, ale především podle ceny. České potraviny musí být dle Ševčíka především konkurenceschopné, aby je lidé začali kupovat – tedy za stejnou cenu a stejné kvality jako ty zahraniční.

To potvrdil Sadil, který jako majitel samoobsluhy chování zákazníků dobře zná. Především důchodci, matky samoživitelky a lidé ze sociálně slabších skupin „koupí německý jogurt v akci, i když by radši koupili český o čtyři koruny dražší." Takové jednání pak likviduje místní dodavatele, neboť i když jde například o ovoce dovážené přes půlku světa, pořád je levnější. Na dovozu se ale paradoxně podílejí i zdejší zemědělci.

Ačkoli se jedná o zboží, na které jsme zcela samostatní, dovozu se nevyhneme kvůli nesmyslným cenám, které nastavují prodejci, upozornil Toman. Jedná se o ceny, za které zemědělci nemohou prodávat, aby nebyli vy ztrátě, avšak nakonec jim stejně nic jiného nezbývá, neboť raději levně prodají, než aby byla celá sklizeň na vyhození. Z tohoto důvodu se tedy mnozí zemědělci rozhodli zaměřit na dovoz.

Podle Tomana je problém v tom, že si na český trh necháváme ve velkém importovat zboží, které však můžeme nabídnout i z vlastní výroby. Tento problém můžeme datovat k začátku devadesátých let, kdy sem naběhly zahraniční řetězce. Podle Ševčíka však to je výhoda pro spotřebitele, protože velká konkurence vede k nižším cenám.

Dle Juračky není v České republice nabídka zboží, takže proto se sem dováží ve velkém. Šnejdrla však v tomto ohledu vidí problém v tom velkém dovozu, který místní výrobce zničil.

Nebyl by to pořad v euroskeptické České republice, pokud by nepadla kritika na adresu Evropské unie. Ševčík zdůrazňoval, jak mnohé předpisy omezují výrobce, kteří musí například své zboží přejmenovávat. To dle něj brání tomu, aby se české zboží pak dostalo k zákazníkovi. Podle Tomana se však český výrobek nedostane snadno k českému zákazníkovi, protože jsou řetězce velice nepřátelské k českým výrobcům.

Agrární analytik Petr Havel, který se objevil v publiku, zdůraznil velkou roli dumpingových cen. Prodejci se začali předhánět v tom, kdo nabídne své zboží levněji, což vedlo k šizení zboží, aby bylo skutečně možné na nižší ceny dosáhnout.

Otázkou však je, co lze ještě považovat za český výrobek. Moderátorka Jílková tak připomněla, že mnoho zdánlivě českých výrobků je vyrobeno v zahraničí či ze zahraničních surovin. Juračka doporučuje zákazníkům, aby se orientovali dle všeobecně uznávaných označení, jakým je například Česká kvalita.

Ale ani tak nemusí hrát roli u kvality to, kde bylo dané zboží vyrobeno. Zákazníci by se měli především zaměřit na etikety, které občas prozradí víc, než by si člověk přál. Ačkoli se mnoho lidí vyděsí, když se podívá na etiketu a tam jsou samé chemické názvy, většinou základní informace, které jsou podstatné, z etikety zjistí. Sadil popisoval svojí zkušenost s jahodovým džemem ze Skandinávie. V daném džemu bylo pouhé jedno procento jahod a 34 procent jablek.