Senátor Štětina: Být v europarlamentu je má povinnost. Tyto hrůzy jsou důvodem

Právě o své vzpomínky na 14 let, které jako válečný zpravodaj strávil po celém světě, se podělil na Facebooku v článku nazvaném "Má čtrnáctiletá válka".

Štětina svou kariéru započal po rozpadu Sovětského svazu, kdy působil v Náhorním Karabachu. "Stále vidím své první mrtvé vojáky. Leželi v prachu na silnici a měli otevřené oči," popisuje.

To ale nebyl ten nejhorší zážitek. "Mých mrtvých přibývalo, ale nikdy nepřehlušily okamžik, kdy jsem čtyřem arménským klukům zatlačil oči," píše posmutněle. Následně popisoval českým čtenářům války v rozpadající se Jugoslávii.

"Kanony rozstřílený Vukovar. Boj o Srbskou Krajinu. Nekonečně dlouho obklíčené a hladovějící Sarajevo. Hroby ve Srebrenici. Zničený most a mrtví v Mostaru. Vypálené vesnice v Kosovu a nekonečné proudy několika set tisíc kosovských Albánců, hnaných pod samopaly do Montenegra, Makedonie a Kukesu," píše Štětina o mementech jugoslávských válek.

Po Jugoslávii přišel návrat na Kavkaz, kde přišla Gruzie o Abcházii. "Ruští vojáci vyfasovali modré barety a předstírali mírotvorce. Tři sta tisíc Gruzínů skončilo v utečeneckých lágrech," pokračuje. O nic lepší nebyla ani situace v Čečensku. Viděl hromadné hroby umučených Čečenců, mrtvé vojáky. Ani to nebyla poslední zkušenost. Podíval se i na Blízký východ, na Timor i do Afriky.

Právě pro tyto hrůzné zkušenosti chce Štětina do europarlamentu. "Těch čtrnáct let mne zavazuje. Válka je největší svinstvo, jaké člověk vymyslel. Považuji za svou povinnost být členem Evropského parlamentu. V něm je potřeba usilovat o to, aby se nás násilí nedotklo," vysvětluje důvod své kandidatury.