Samková o údajném obelhání banky: Odkup pohledávky byl v pořádku

Samková podle dokumentů, které má Radiožurnál k dispozici, předstírala, že chce pro sebe od banky odkoupit pohledávku, která vznikla z nespláceného úvěru. Peníze na nákup však dostala podle informací rozhlasu od energetického holdingu, který bance úvěr už splácet nechtěl. Banka tak netušila, že pohledávku ve skutečnosti prodává dlužníkovi samotnému.

Ve svém vyjádření advokátka Samková vysvětluje, jak se celá věc doopravdy stala a proč je zrovna ona terčem útoku na svou osobu:

V uplynulých dnech přišel Český rozhlas se zprávou, že Klára Samková, vedoucí kandidátky Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, provedla nestandardní transakci v podobě odkupu pohledávky od České spořitelny, a.s., která dokonce může být hodnocena i jako trestný čin. Považuji za nutné se k tomu vyjádřit.

Tato kauza souvisí s výkonem mojí advokátní činnosti. Objevuje se přesně 14 dnů před volbami do Evropského parlamentu, čili má timing na dobu, v níž není už z technického hlediska možné se z nařčení jednoznačně očistit ani být tzv. usvědčena. Za tuto dobu se lze kandidátů pouze zastávat nebo je zatracovat. Je tedy zcela zřejmé, že je přesně načasovaná kvůli mediálnímu nátlaku, abych byla z kandidátky Úsvitu odstraněna, diskreditována a Úsvit byl poškozen ve volbách.

Tento mediální tlak je dlouhodobý, nejdříve směřoval přímo proti Tomiovi Okamurovi, posléze proti některým poslancům hnutí Úsvit, naposledy proti – dnes již bývalému – místopředsedovi hnutí Jaroslavu Novákovi. Další osobou určenou k likvidaci jsem byla evidentně já. Nemíním se těmto tlakům a špinavým trikům podvolit.

V obsahu samotné kauzy především oceňuji korektní stanovisko údajného poškozeného, České spořitelny a.s., která sama uvedla, že cena za odkup pohledávky byla zcela přiměřená a odpovídala jejich vnitřnímu i externímu auditu. Za tento seriózní přístup a objektivní informaci České spořitelně, a.s., velmi děkuji.

K dalším okolnostem dané transakce mohu pouze uvést, že majetkové a vztahové poměry jednotlivých „hráčů v poli" v praxi advokacie jsou značně spletité. V pozadí tohoto případu stojí především jedno rozhodnutí jistého pražského soudu, které bezprecedenčním způsobem, popírajícím logiku věci, právo i ustálenou praxi, zasáhlo do majetkových struktur jiných subjektů. Více se s ohledem na mlčenlivost advokáta nemohu k této věci vyjádřit. Odkup pohledávky na tento nestandardní postup soudu reagoval.

Důležité však je soustředit se nikoliv na obsah "kauzy", ale na to, v jakém kontextu – 14 dnů před volbami do Evropského parlamentu – se objevuje. Je evidentní, že existují zájmy konkurenčních politických stran na diskreditaci hnutí Úsvit za situace, v níž volební průzkumy naznačují předpokládaný zisk 1 – 2 křesel v Evropském parlamentu. Tato místa v Europarlamentu mohou dát Hnutí Úsvit pevnější zakotvení na současné politické scéně České republiky, které je ovšem v přímém rozporu se zájmy tzv. standardních politických stran, a to zejména ČSSD, jejíž voliči a sympatizanti s ohledem na vnitrostranickou situaci v ČSSD k Hnutí Úsvit masivně přecházeli.

Úsvit je i zásadním konkurentem hnutí ANO. Oba tyto subjekty mají důvod k realizaci všech dosažitelných kroků, vedoucích k zásadnímu oslabení Úsvitu. Tato šedá struktura české politiky je dobře zmapována. Jsem naprosto přesvědčená, že útok na mne je veden účelově. Zcela nepochopitelné přitom je, že prvotním rozšiřovatelem nařčení na základě dokumentů, ukradených fyzicky a prostřednictvím ilegálních vstupů do počítačové sítě z mojí kanceláře, tedy prostřednictvím trestného činu, byl veřejnoprávní Český rozhlas. Nemluvě o zcela nestandardním způsobu „výroby" reportáže. To bude zajisté pečlivě vyšetřeno.

V posledních několika letech své veřejné i právnické činnosti jsem soustavně poukazovala na to, že dochází k zásadní kriminalizaci politického života. Začalo to stíháním bývalého poslance Petra Wolfa, dalším příkladem je stíhání členů Rady hl. m. Prahy. Jiných případů jsou desítky, možná stovky a to jak na parlamentní půdě, tak v místních zastupitelstvech. Nechci, aby moje úvaha vyzněla jako obhajoba nešvarů politiků, ale faktem je, že převzít dnes odpovědnost za jakoukoliv veřejnou funkci znamená riskovat trestní stíhání. Tento stav vede k nebezpečí dosazování bílých koňů přímo na kandidátní listiny politických stran a k tomu, že politika se bude dělat už jenom zákulisně, kdy poslanci a zastupitelé budou loutkami v rukách nerozšifrovatelných struktur. Dnes to jsou státní zástupci, policie a trestní soudci, kteří rozhodují o tom, kdo a jakým způsobem bude oprávněn vykonávat zastupitelskou a poslaneckou činnost. Kdo neprojde jejich sítem, je vyřazen.

Tento stav v České republice kopíruje situaci v Itálii od roku 1992, kdy policejně-prokurátorská akce „Čisté ruce", posvěcená tamními soudy, v podstatě roztrhala politický systém i italskou ekonomiku.

Nemíním být podobnou obětí a hodlám vzdorovat tomu, aby se podobnou obětí jako Itálie stala i Česká republika. Moje politická i osobní sebereflexe mi velí jednat jinak. Mám svou vlastní vizi a vlastní cestu.

Jsem si vědoma skutečnosti, že pod stejným nátlakem, kterému dnes čelím pod záminkou údajné politické korektnosti, jsou účelově a výběrově likvidováni jedinci, kteří nejsou tak zvaně „zapojeni v systému" a tudíž jim nejsou chráněni tak, jak tomu bylo na příklad u průkopníka všech těchto speciálních ochran, pana Čunka.

Situace v České republice mi naprosto není lhostejná, naopak za ni cítím zodpovědnost. Proto nebudu reagovat na základě mediálních výstupů. Odmítám přispívat k rozvratu Hnutí Úsvit tím, že vyplním to, k čemu tato štvavá kampaň směřuje. Naopak jí budu vzdorovat, píše Klára Samková.