Kdo zmizí z politiky? Sněmovna žádá pozastavení činnosti 56 stran a hnutí

Mezi strany, kterým by měl soud podle poslanců pozastavit činnost, patří Antibursík - Stop ekoteroru! a Koruna Česká, které kandidují v evropských volbách. Předložily podle sněmovního kontrolního výboru neúplné zprávy. Pozastavení by mělo podle Sněmovny hrozit taky například straně LIDEM, kterou dříve vedla někdejší vicepremiérka Karolína Peake, Demokratické straně zelených, Straně soukromníků České republiky a hnutí Pro sport a zdraví, které zakládal exministr školství Josef Dobeš (dříve VV).

Ze stran a hnutí, jejichž činnost by měl soud podle poslanců pozastavit, nedodalo 38 z nich zprávu vůbec a 18 mělo zprávu neúplnou.

Mezi strany a hnutí, které už mají pozastavenu činnost a mělo by hrozit jejich zrušení, patří třeba seskupení 4 VIZE, Vlastenecká strana a Viktor Kožený - Občanská federální demokracie.

Jak je to se zákazem nedemokratických stran?

V České republice je pro činnost politických stran vymezeno několik zásadních pravidel - všechny politické strany musí respektovat základní demokratické principy a musí odmítat násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů (čl. 5 Úst).

Při posuzování antidemokratičnosti politické strany, resp. cílů a prostředků, kterých chce dosáhnout a kterých užívá, je třeba hodnotit celý kontext jednání jejích orgánů a členů. Je třeba se soustředit nejen na oficiální tiskoviny a prohlášení, ale i na interní materiály, soukromá prohlášení a činnost představitelů a zástupců této politické strany. Nemalou roli zde mohou hrát zpravodajské služby, jejichž použití je v podobných případech připouštěno.

Nelze zde aplikovat závěr pocházející ze sféry občanského práva, že vysloví-li předseda politické strany určitý názor a nejde o názor přijatý oprávněným orgánem politické strany, odpovídá za následky pocházející z tohoto projevu pouze on jako soukromá osoba. Lze předpokládat, že osoby v čele politické strany zastávají stejný hodnotový systém, jaký chce prosazovat politická strana. Tato teze platí samozřejmě jako vyvratitelná domněnka (záleží na případných reakcích strany), a tedy nelze z jednoho prohlášení činit obecné závěry.

Za snahu o odstranění demokratických základů státu bude zřejmě považována snaha odstranit některou z nezbytných náležitostí demokratického státu. Jak plyne z rozhodnutí ESLP i Nejvyššího soudu ČR ve věci zákazu politických stran za protiústavní je považována snaha o nastolení diktatury proletariátu. Tuto koncepci v sobě obsahuje řada komunistických ideologií. Není třeba nijak rozvádět, že vzhledem k historické zkušenosti bude stejně nebo ještě přísněji nahlíženo na pokusy nastolit fašistický nebo neonacistický režim.

Politická strana nemůže požadovat zpětné potrestání některých jednání, které nebyly ve své době trestným činem (rozpor s principem zákazu retroaktivity v trestním právu). Nemůže například požadovat všechnu moc pro výkonné nebo soudní orgány, které by nebyly vázány právním řádem (rozpor s legalitou a právní jistotou). Nelze ani vydělovat některé občany z podílu na řízení státu (účasti na volbách) a přístupu k veřejným funkcím.

Dále je nepřípustné rušit některá základní práva a svobody, byť jen pro některou skupinu občanů, neboť demokratický stát vychází ze zásady, že dosažený standard úrovně lidských práv a svobod nelze zmenšovat. Od počátku Velké francouzské revoluce se občané snaží na státu vydobýt práva a svobody v co nejširší míře. Na tuto snahu je třeba nazírat jako na proces nabývání a zaručení základních práv a svobod, který se rozvíjí v souvislosti s modernizací společnosti. Zmenšení tohoto standardu by bylo krokem zpět, který signalizuje postup povětšinou uplatňovaný v totalitních a autokratických režimech.