Který zákon má přednost? Restituenti se nemohou dostat k obrazu z Národní galerie

Tím se ale stát dostává do rozporu mezi snahou napravovat křivdy způsobené holokaustem, jak to deklaruje zákon z roku 2000, a snahou chránit své kulturní dědictví. Majetek sice stát vydá, ale v podstatě znemožní s ním nakládat. "Míní-li Česká republika vážně deklarace svých snah o nápravu křivd způsobených v období holokaustu, jež opakovaně činí na mezinárodním fóru, musí umět zajistit, aby této nápravě nic nebránilo, a to ani jakkoli definovaný - a velice lehce a často zneužívaný - veřejný zájem," řekla ČTK kurátorka Židovského muzea v Praze Michaela Sidenberg.

MK namítá, že zákon o nápravě majetkových křivd způsobených holokaustem nemá přednost před zákonem o ochraně kulturního dědictví. Památkový zákon uvádí, že "kulturní památku lze (...) do zahraničí vyvézt jen s předchozím souhlasem ministerstva kultury". V praxi však platí, že vyvézt památky trvale stát nedovoluje.

"Takové posouzení bude na ministerstvu kultury až v případě, pokud o vydání povolení k trvalému vývozu bude požádáno," uvedla mluvčí. Doplnila však, že pokud by MK povolení k trvalému vývozu dalo, "Česká republika by pak s ohledem na princip teritoriality nemohla reálně plnit svoje povinnosti vyplývající ze zákona a statut kulturní památky by měl jen symbolický význam". Je tedy jen velmi málo pravděpodobné, že by stát povolení udělil.

Sidenberg připomíná, že - s vědomím odlišnosti politiky ochrany kulturního dědictví v různých zemích - třeba v Rakousku či Německu platí, že "v případě oprávněného restitučního nároku má tento přednost před uplatňováním jakýchkoli jiných zájmů - například právě ochrany integrity hmotného kulturního dědictví země". "Nelze přeci na jedné straně deklarovat snahu o nápravu křivd a na straně druhé jí fakticky znemožnit s poukazem na nějaké často obtížně definovatelné vyšší zájmy," uvedla.

Krátce před vyhlášením protektorátu v březnu 1939 se Kordovi rozhodli emigrovat do USA. Ve svém vlastnictví měla rodina 25 obrazů, které si chtěla vzít s sebou. Jenže z rozhodnutí ředitelství Státní sbírky starého umění musely dva obrazy zůstat v Československu. Dílo od italského autora z první čtvrtiny 18. století, pravděpodobně Franceska Solimeny či někoho z jeho okolí, "Odchod Lota a jeho rodiny ze Sodomy", a "Apoštola" od autora ze školy Petra Brandla tak do USA neodvezli, informuje ceskapozice.lidovky.cz.

Ivette Stokvisová, dcera manželů Kordových, požádala v roce 2008 prostřednictvím newyorského střediska Holocaust Claims and Processing Office o vrácení obou obrazů. Až do své smrti následujícího roku jednala bezvýsledně s Národní galerií v Praze, kde byla díla v depozitáři uložena. Ve snaze získat zpět dva obrazy, nedobrovolně odevzdané před válkou, pokračovali po smrti Ivette Stokvisové její synové – Jack a Robert.

Nejde přitom jen o rodinu Kordových a její potomky, ale i o další podobně postižené. Téměř identickou kauzu řešil v roce 2012 Nejvyšší soud. Potomek původního majitele pan Bloch se domáhal na Národní galerii navrácení dvou obrazů, které museli jeho předci zanechat jako daň za povolení vyvést další umělecká díla do emigrace v roce 1939. Nejvyšší soud potvrdil verdikt soudů nižšího stupně a s konečnou platností konstatoval, že „vynucení převodu dvou obrazů nebylo darováním za přiměřenou úplatu, za takovou úplatu nelze považovat vydání vývozního povolení k ostatním uměleckým předmětům".

Národní galerie v Praze byla v návaznosti na tento verdikt nucena přehodnotit svůj postup. Když ji bratři Stokvisovi požádali v zastoupení advokátní kanceláře začátkem ledna 2012 o navrácení obrazů, zaslala galerie návrh dohody o bezúplatném převodu požadovaných děl. Jenže krátce před podpisem dohody Stokvisovi zjistili, že byl jeden z obrazů, a to Odchod Lota a jeho rodiny ze Sodomy, na žádost Národní galerie prohlášen za kulturní památku.

Proces směřující k prohlášení obrazu kulturní památkou iniciovala Národní galerie koncem října 2009. K záležitosti se vyjádřil také Národní památkový úřad. Ve sbírkách Národní galerie jsou prý pouze dva obrazy tohoto malíře, a to včetně Odchodu Lota. „Vzhledem ke kvalitám díla i nečetnému zastoupení Franceska Solimeny v českých sbírkách rozhodně doporučujeme prohlášení obrazu Odchod Lota a jeho rodiny ze Sodomy za kulturní památku," konstatoval památkový úřad.

Podobně se k otázce vyjádřil odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu pražského magistrátu. Na základě těchto stanovisek rozhodlo v roce 2010 ministerstvo kultury o prohlášení obrazu za kulturní památku. Ministerstvo se vůbec nezaobíralo tím, jak se obraz do sbírek Národní galerie dostal, připomíná Česká pozice.