Městský soud v Praze zamítl návrh na obnovu procesu s generálem Janem Syrovým

Obnovu procesu s armádním generálem navrhl soudu státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze letos v létě poté, co jej o to požádal advokát Lubomír Müller na základě podnětu příbuzného generála. Právník žádal vedle obnovy řízení i zrušení verdiktu nad bývalým předsedou vlády a ministrem národní obrany. Původní proces byl podle něj zpolitizovaný a soudy tehdy vytýkaly Syrovému věci, které mohl těžko sám ovlivnit.

Syrového uznal vinným z kolaborace v roce 1947 Národní soud. Podle advokáta soud vyčítal Syrovému například to, že v březnu 1939 po kapitulaci Československa nevydal jako ministr národní obrany rozkaz ke zničení vojenského materiálu - letadel, protiletadlových děl, tanků, minometů, nábojů či pušek. To ale nejspíš podle Müllera nebylo realistické. "S ohledem na množství materiálu a časovou tíseň se totiž zdá, že soud od Syrového požadoval něco, co nelze vykonat, tedy něco naprosto nemožného," uvedl již dříve právník. Syrový byl navíc vázán kapitulačním rozkazem prezidenta Emila Háchy, podle kterého nesmělo při obsazování země německými vojsky dojít k sebemenšímu incidentu.

Dalším proviněním Syrového bylo podle Národního soudu třeba to, že si podal ruku s hlavou nacistického Německa Adolfem Hitlerem, že se účastnil přehlídek německého vojska nebo že se na recepci v dubnu 1939 stýkal s vůdcem sudetských Němců Konradem Henleinem. Podle Müllera ale není jasné, jak se podle tehdy platných předpisů měl Syrový při setkání s Hitlerem zachovat, jaké měl povinnosti při přehlídkách vojsk a zda mohl ovlivnit Henleinovu účast na večírku. Žádná pozdější pronacistická činnost nebyla podle advokáta Syrovému vytýkána.

Zákonnost soudního jednání se Syrovým zpochybňuje podle advokáta generálovy rodiny také to, že se procesu jako prokurátor účastnil Josef Urválek, který se podílel na pozdějších nezákonných komunistických procesech v 50. letech. Nejznámějším z nich je kauza političky Milady Horákové, kterou Urválek poslal na smrt.

Národní soud dostal po válce za úkol potrestat prominentní české kolaboranty, mimo jiné třeba vrcholné protektorátní politiky či význačné pronacistické novináře. Soud do května 1947 soudil 83 lidí. Vynesl 18 rozsudků smrti a řadu mnohaletých trestů vězení. Největší pozornost vyvolal proces s pěti představiteli protektorátních vlád včetně ministra Syrového, zahájený koncem dubna 1946. Na lavici obžalovaných se tehdy ocitli i bývalí premiéři Rudolf Beran, Jaroslav Krejčí a Richard Bienert nebo Josef Kliment, politický tajemník prezidenta Emila Háchy. Vláda sice prostřednictvím prokuratury usilovala o několik trestů smrti, soudci ale odmítli přísný výklad válečné kolaborace a žádný neudělili.

Syrový byl velitelem československých legií v Rusku, za první republiky několik let náčelníkem generálního štábu československé armády a předsedou vlády, která v roce 1938 přijala mnichovský diktát. Jako ministr národní obrany se následně podílel na poklidném obsazení zbytku Čech a Moravy německou armádou v březnu 1939. Přes oko nosil černou pásku, zranění si přivodil u Zborova v roce 1917. Syrový zemřel v říjnu 1970. Žádost o jeho rehabilitaci zamítl v roce 1995 Nejvyšší soud.