Pirát Michálek prohrál u soudu. Žaloba na zveřejnění investičního plánu zamítnuta

Plán, který do roku 2050 počítá s více než 20.000 projekty za zhruba osm bilionů korun, vláda představila zhruba půl roku po podání žaloby.

Soudní rozhodnutí je pravomocné, Michálek si však proti němu podal kasační stížnost, takže věcí se bude zabývat ještě Nejvyšší správní soud. "Je nepřijatelné, aby kterýmkoliv občanům včetně poslanců byly nezákonně odpírány informace a ústavně zaručené právo nebylo pod efektivní soudní ochranou," napsal ČTK.

Premiér Andrej Babiš (ANO) o plánu rámcově hovořil už v roce 2018 s tím, že dokument vznikl na základě krajských výjezdů bývalé menšinové vlády ANO a na základě požadavků jednotlivých resortů, obcí a krajů. Zveřejnit ho odmítal s odůvodněním, že jde o interní materiál. V březnu 2019 pak při interpelacích ve Sněmovně tvrdil, že už je plán hotový.

Michálek přistoupil k žalobě na vládu poté, co s žádostí o poskytnutí plánu neuspěl u premiéra, respektive u úřadu vlády. Argumentoval tím, že zveřejnění dokumentu nebránily žádné zákonné důvody a že lidé i obce mají nárok vědět, jaké projekty dokument obsahuje. Babiš tehdy Michálkův postoj označil za plácání.

Soud se k vyřízení poslancovy žaloby dostal minulý měsíc. "Požadovaný materiál představuje podklad pro jednání vlády, který je svým charakterem materiálem politickým, nikoliv úkonem správního orgánu v oblasti veřejné správy. Již z názvu Národní investiční plán lze dovodit, že se jedná o určité směrování ekonomiky státu, což je činnost odlišná od činnosti v oblasti veřejné správy," konstatovala v usnesení o odmítnutí žaloby předsedkyně soudního senátu Karla Cháberová.

"Soudu nezbylo než žalobu odmítnout, neboť napadená rozhodnutí nejsou soudem přezkoumatelná," dodala.

Loni v prosinci Babiš označil zveřejněný investiční plán za zásobník projektů, které by si měli vybírat ministři, hejtmani nebo starostové. Koaliční ČSSD k dokumentu uvedla, že jde o seznam zamýšlených investic bez priorit, harmonogramu a zdrojů financování. Právě to na plánu kritizovala opozice, jejíž zástupci dokument označili za nerealistický nebo za zbožné přání. Sdružení místních samospráv se zase nelíbilo to, že nemohlo plán připomínkovat.