Soud rozhodl: Česko nesmí zavírat běžence pro podezření z útěku

Unijní předpis totiž vyžaduje, aby si státy unie samy určily, co pojem "nebezpečí útěku" představuje, což Česko neudělalo. Podle deníku byla většina běženců v táborech zadržena podle Dublinského nařízení, ministerstvo vnitra ale míní, že problém vyřeší novela.

Ústecký soud posuzoval případ Iráčana, který se dvěma malými dcerami mířil přes Česko za příbuznými do Německa. V květnu rodinu zadržela policie a umístila do tábora v Bělé pod Bezdězem.

Zadržení zdůvodnila Dublinským nařízením pro vracení běženců do země, kde poprvé vstoupili do schengenského prostoru. Iráčan ale podal žalobu, soud v červnu vyhrál, a následně byl z tábora propuštěn. Nyní už je u příbuzných v Německu.

Soud v rozsudku uvedl, že námitku proti samotnému použití Dublinského nařízení kvůli chybějící opoře v českých zákonech někdo podal poprvé. Dříve žaloby napadaly pouze průběh správního procesu, nikoli jeho podstatu, uvádí LN.

Reakce ministerstva vnitra:

Ministerstvo vnitra považuje za nutné vysvětlit informace některých médií a občanských sdružení, která tvrdí, že rezort vnitra cizince, kteří nelegálně vstoupili na naše území, zajišťuje v detenčních zařízeních v rozporu se zákonem.

Policie se řídí zákonem o pobytu cizinců, který mj. stanoví, že „policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území České republiky". Ministerstvo vnitra zná rozhodnutí správních soudů z letošního léta, které ve třech konkrétních případech dospěly k závěru, že současná česká právní úprava Dublinské nařízení neupravuje důsledně. Je však nutné upozornit, že jde pouze o rozhodnutí v konkrétní kauze, které nemá precedenční charakter, a bylo by proto v tuto chvíli předčasné uplatňovat rozhodnutí soudu v individuální kauze plošně na všechny případy. Rozsudky Policie ČR napadla kasačními stížnostmi, o nichž Nejvyšší správní soud dosud nerozhodl. Proto Ministerstvo vnitra a Policie ČR postupuje v souladu se stávajícím zákonem a fungující praxí.

Zásadní je však skutečnost, že soudy v obdobných případech rozhodují rozdílně. Ministerstvo vnitra má jak rozsudek krajského soudu, který v obdobném případu stížnost nelegálního migranta zamítl, tak stanovisko Nejvyššího správního soudu ke kasační stížnosti z června 2015, že zajištění dle Dublinského nařízení bylo v pořádku.

Kritéria a postupy členského státu při posuzování žádosti o mezinárodní ochranu určuje Evropská unie tzv. Dublinským nařízením. Podle nařízení lze cizince na základě individuálního posouzení zajistit, pokud existuje vážné nebezpečí útěku. Toto Ministerstvo vnitra striktně dodržuje. Důvody pro obavu z útěku mají upravovat zákony konkrétních států.

Již v září loňského roku proto Ministerstvo vnitra připravilo novelu zákona o pobytu cizinců, která nedostatky zákona upravuje, konkretizuje a zpřesňuje důvody, při nichž existuje obava z možného útěku zadrženého. Novela je ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně a záměrem Ministerstva vnitra je, aby vstoupila v účinnost co nejdříve.