Tohle vám neřekli. Známá ekonomka o tom, co se děje na nejvyšších místech

Ekonomka hned v úvodu svého komentáře zveřejněného na blogu na severu iDnes upozornila, že pro lidi dlouhodobě se věnující otázkám fungování eura a eurozóny o žádné odhalení nejde. Vždy prý totiž věděli, že peníze se v eurozóně tisknou minimálně kontroverzními až nekalými způsoby. Tiskárna evropských peněz také nebyla v pravém slova smyslu tajná a Evropská centrální banka (ECB) se prý snaží tvářit, "jako by se nechumelilo." 

Následně upozornila na německou studii Daniela Hoffmanna, která porovnala bilance jednotlivých národních centrálních bank s oficiálními údaji o měnové politice a zjistila, že 400 miliard jaksi zachází, respektive přebývá. V oběhu jsou tedy peníze, které v něm být nemají. "Nejprve nikdo nevěděl, kde se tyhle peníze vzaly. Což je ovšem v měnové police... dost podivné. Pak se ale ukázalo, že za vším stojí trochu záhadný program s názvem ANFA. Nedá se o něm sice říct, že by byl v pravém slova smyslu tajný - také se ale o něm nedá říct, že by byl veřejný. Podle ECB prý jde o interní odborný dokument, do jehož podrobností veřejnosti nic není," píše ekonomka.

"Až doposud sice mnozí ekonomové nemohli ECB přijít na jméno, jenže téhle nové studii se podařilo něco, co se zatím osamoceným rebelům nedařilo: Totiž přitáhnout k praktikám ECB pozornost veřejnosti. Snad že předmluvu ke studii napsal v Německu velmi populární prezident vlivného mnichovského ekonomického institutu Ifo Hans-Werner Sinn, snad že to byla jedna z posledních kapek, se kterou pohár trpělivosti mnohých už začal přetékat. Každopádně o studii se najednou začalo psát v médiích. A je to vůbec poprvé, co pamatuji, kdy se o tisku peněz v eurozóně píše mezi řádky nikoliv s nádechem „to je ale dobře, že nás ta ECB zachraňuje", nýbrž s nádechem „a není tohle náhodou průšvih...?"," dodala.

O tom, že se ECB skutečně šláplo na kuří oko, svědčí podle ní fakt, že vzápětí po zveřejnění studie se tato jindy asertivní instituce cítila „nucena" na svých stránkách zveřejnit svou verzi o programu ANFA. Vysvětlení ale v textu prý nenajdeme. "Spíš než co jiného text mlží a mlží. O co tedy jde? Zjednodušeně řečeno: ANFA (Agreement on Net Financial Assets) je dohodou mezi ECB a jednotlivými národními centrálními bankami, která umožňuje národním centrálním bankám „vytvářet" nové peníze, abychom tak řekli, z technických důvodů, nikoliv pro účely měnové politiky. Jenomže do těchto technických důvodů se dá schovat ledacos... A jestli něco doposud ECB otevřeně odmítá zveřejnit, pak je to limit, kolik peněz si takto jednotlivé národní banky mohou natisknout," píše ekonomka.

"Čím víc se noříme do skromných informací dostupných o programu ANFA, tím to je pikantnější. Nejednou se totiž ukáže, že nejvíc vytištěných peněz se takto záhadně objevilo ve Francii, Itálii, Řecku a Irsku. Tedy v zemích, které měly a mají zásadní problémy se svými veřejnými financemi. (Pokud máte dojem, že o Francii jste jako o problémové zemi ještě neslyšeli, máte pravdu potud, že se o jejích problémech veřejně nemluví. To však neznamená, že je nemá.) A náhle se tak nabízí otázka, jestli náhodou jednotlivé národní centrální banky nemohly skrytě takzvaně monetizovat dluh svých národních vlád. Což by už nebyl jen průšvih. To už by byl... no, to slovo si každý doplní sám," dodala.

Přiznává, že ačkoliv vypadá 400 miliard eur jako velké množství, dosud byla řeč jen o skryté části tisku peněz. "Vedle toho ještě zcela přiznaně ECB od letošního března tiskne další 60 miliard eur měsíčně a nehodlá se zastavit dříve, než pustí do oběhu minimálně 1,5 bilionu eur. Pokud vám to všechno ještě pořád připadá trochu nesrozumitelné, vězte, že je to vlastně docela jednoduché: Jde o to, že tisk nekrytých peněz je ze zatraceně dobrých důvodů zakázán, ale ECB neustále hledá, jak tento zákaz obcházet. Jednou z metod je kupříkladu vytvoření umělé poptávky po nějakém cenném papíru, tato umělá poptávka vyžene ceny cenného papíru vysoko, papír je pak nakoupen centrální bankou, a jelikož oficiálně má hodnotu, mohou proti němu být vydány peníze, které vypadají jako „kryté". Ve skutečnosti jsou však kryté bezcenným papírem, čili jsou technicky vzato natištěny. Tento mechanismus je neustále v evropské měnové politice omílán na různé způsoby, ale logika zůstává stejná. V pozadí je snaha ECB dostat do oběhu víc peněz, protože podle některých ekonomických proudů by to mělo zrychlit hospodářský růst," píše.

Ona i řada zejména německých ekonomů se domnívají, že tento mechanismus je do vzdálenější budoucnosti obrovským rizikem. Jde prý o variaci na tisk peněz v předválečném Německu a následnou hyperinflaci, což zná každý jako odstrašující příklad. Proto jsou tak údajně nervózní právě Němci, kteří za sebou mají neblahou zkušenost. ECB se ale podle ekonomky brání tím, že žádná inflace není vidět, naopak tu je skoro deflace. Na to ale existuje snadný protiargument, že inflace tu již je, jen ji ECB nevidí, či ji nechce vidět.

"Obrovské riziko je nyní dvojí: Zaprvé že se za pár let tato finanční inflace přenese i do spotřebitelských cen. Anebo – a to je riziko ještě mnohem pravděpodobnější – že tato iluze praskne, vyvolá finanční krizi a následně panevropskou recesi. ECB však kamufluje a kamufluje," uzavřela.