Islámský stát je nezničitelný, varuje expert

"Islám je vírou v jediného Boha, v poslání jediného pravého Proroka a ve všeobjímající ideál světa obývaného pravými věřícími. Světa, který se v lidské řeči nazývá Dům míru. Vše, co je lidské a leží za jeho hranicemi, se nazývá Dům války, jehož obyvatelé žijí v neznalosti. Přijetím islámu se mohou stát účastníky na Domu míru s těmi, kdo poznali pravdu a žijí v souladu se správnými pravidly," popisuje bývalý velvyslanec.

Podotýká, že je povinností muslima, kterého osud zavede mezi nevěřící, aby je svým příkladem inspiroval k přijetí islámu jako víry a způsobu života. Na tom samotném ale podle něj není nic a priori špatného a zavrženíhodného, uvedl na blogu na webu aktualne.cz s tím, že v praxi to samozřejmě bylo a je jinak.

"Každá ideologie má vyznavače s různou silou přesvědčení, tolerantní i radikálně militantní. Posledním zjevem radikálního typu, jenž vzešel z Domu míru, je Da´eš. Z nauky si vzal jen to, co vyhovuje jeho ublíženému a omezenému vidění okolní reality a co mu umožňuje naplňování jeho domnělého poslání. Že už to je smrtelným hříchem proti pravé víře, to jeho tvůrce neruší. Pravda je přeci na jejich straně a je proti nim každý, kdo není s nimi," varuje.

Hříchem je podle něj i vyhlášení chalífátu, kterých poznal islám mnoho a neblahý al-Baghdádí je jen jedním z jejich dlouhé řady. "Jeho síla ovšem zčásti vychází z toho, že jej otevřeně či skrytě podporují souvěrci zejména wahhábovského směru. S nimi pak i ti sunnité, kteří jsou zklamáni naším působením v islámské doméně nebo jsou přesvědčeni o možném ekonomickém a politickém přínosu, vyvolaném oslabením a rozkolísáním takzvaného Západu," podotkl.

Upozorňuje, že radikální pravda vyžaduje radikální metodu a nepřítelem je každý, kdo není jejich. "Jedním z nejhorších provinění v očích pravověrných je odpadlictví, a to je třeba trestat smrtí, protože zradili a cesta zpět je u nich nemožná. Odpadlík je horší než nevěřící a tak se z „bojovníků" stali brutální vrazi, kteří mají na svědomí víc muslimských životů, šíitů, alevitů i vlažných sunnitů, než životů nevěřících," varuje.

Přesvědčování nevěřících se děje propagandou, osobním příkladem a přímou akcí, pokračuje exdiplomat s tím, že nevěřícím je třeba ukázat nejen kde je pravda, ale také kde je síla, musí totiž prý pochopit, že jejich neochota přijmout pravou víru pro ně může být životu nebezpečná. Radikálové navíc podle něj dobře vědí, že běžný nevěřící kdekoli na světě dá přednost životu před násilnou smrtí a diskusi před tasením meče.

"Násilnými spektakulárními akcemi ukazují všem bez rozdílu, že neznají kompromis, že nezaváhají položit vlastní život, když je třeba vyslat silný signál. My tomu říkáme teror, pro ně je to jeden z nejúčinnějších taktických nástrojů. Nejen že snižuje počet nevěřících, on ještě působí jako nejviditelnější propaganda. Proto je z hlediska účelu atraktivnější pobít nevěřící v Paříži než kdesi v provincii. Světová publicita je zajištěna a šíření strachu už zařídí média samotných obětí. Že přitom přijdou o život i muslimové, to nemůže vadit. Ti poctiví jdou rovnou do ráje a těch nehodných není žádná škoda," dodal.

Následně upozornil, že v moderní době existovalo nebo existuje víc radikálních islámských proudů, které volí teror jako metodu přesvědčování i likvidace protivníků. "Občas některé seskupení zmizí (vyhubením nebo změnou názvu), ale další se ihned vynoří. Všichni znají al-Káidu, aš-Šabaab, Hamas, na syrském bojišti se objevila an-Nusra, trochu mírnější formou je Muslimské bratrstvo, lokální formou téhož je dominantně paštunský tálibán, a našla by se další," pokračuje.

Islámský stát je podle něj možné vojensky porazit v Iráku i v Sýrii, ale není možné jej zničit. Islámský stát totiž existuje především v hlavách lidí a jeho poselství se předává od úst k ústům. "Kdyby se předávalo jen ústně, možná by něco jako konečné řešení existovalo. Dnešní svět nabízí onačejší prostředky. Ty jsou pak o to účinnější, oč méně jednotní a odhodlaní jsou ti, kdo by měli s drakem bojovat. Jen odhodlaným bojem lze draka porazit a jen vlastním silným poselstvím můžeme zastavit jeho ustavičné obrozování. Poselstvím, které jasně řekne „toto ne" a „toto ano". Stále se někdo odvolává na „naše hodnoty" a „naše kulturní dědictví". Což se takhle rozpomenout, že i naše řeč „budiž ano, ano, ne, ne"?" uzavřel.