Sníh, mráz a náledí. Kdy a po kom žádat při úrazu odškodnění?

Pokud se člověk zraní na namrzlém chodníku, získat finanční odškodění může nejen z vlastní úrazové pojistky, ale i od státu, od obce či od zaměstnavatele. Pokud bude kvůli zranění v pracovní neschopnosti, bude během této doby ze státního rozpočtu pobírat dávku nemocenského pojištění. Ta je nižší než mzda, a v některých případech má zaměstnavatel povinnost částku dorovnat. „Pokud k úrazu došlo v pracovní době, může zaměstnanec ve většině případů požadovat odškodnění za pracovní úraz po svém zaměstnavateli, jehož pojišťovna musí ztrátu na výdělku dorovnat,“ říká Dušan Šídlo, pojistný analytik společnosti Broker Trust.

Čím víc důkazů, tím lépe

Za úrazy na neuklizeném chodníku je odpovědný jeho majitel, což je nejčastěji obec či město. Získání náhrady škody od měst, která se pro tyto případy často pojišťují, však není zcela jednoduché. K získání nároku na odškodnění je proto nutné mít dostatečné důkazy. Pokud to je možné, je potřeba například zaznamenat, kdy, kde a za jakých okolností k úrazu došlo. Základem je fotodokumentace místa a okolí, aby bylo vše jednoznačně rozpoznatelné. Dále je vhodné vzít si kontakt na případné svědky události. Pokud dojde k větší zdravotní újmě, vyplatí se informovat Policii ČR.

„Pokud má zraněný člověk veškeré podklady, a město i přes to odmítá plnit, měl by se obrátit na právníky, kteří mají zkušenosti s vymáháním odškodnění újmy na zdraví. Většina sporů bohužel končí až u soudu, kde byly výsledky řízení donedávna různé. V roce 2016 se však Ústavní soud zastal muže, který utrpěl komplikované poranění nohy na zledovatělém chodníku v Praze a po městě žádal marně deset let odškodnění,“ uvádí Dušan Šídlo.

K odmítnutí plnění obcím nově nestačí pouze tvrdit, že stav chodníku byl předvídatelný (nešlo o náhlou ledovku) či že je vyloučen ze zimní údržby, což je možné učinit jen u komunikací malého významu. Ústavní soud totiž rozhodl, že je nutné pečlivě zkoumat, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec a naopak do jaké míry k tomu přispěl vlastník komunikace.

„Pokud stěžovatelům v minulých letech soud odmítnul plnění, je zde v určitých případech prostor na opětovné otevření sporů. Pokud však zraněný člověk neměl v době úrazu například odpovídající zimní obuv, nezvolil méně nebezpečnou cestu či nepřizpůsobili tempo chůze okolnostem, odškodnění očekávat nemůže,“ říká Dušan Šídlo.

Nebezpečí na střechách

Dalším úrazem, který může člověka potkat v zimě při chůzi po ulici, je pád sněhu či ledu ze střechy. Za tyto úrazy je vždy zodpovědný majitel nemovitosti, jehož povinností je řádná péče o majetek, což v tomto případě znamená, že musí zamezit sesuvu sněhu či ledu a jeho pádu ze střechy na veřejně přístupná místa.

V ideálním případě by měli majitelé namontovat zachytávače sněhu a ledu, sníh odklidit či si objednat jeho odklizení u specializovaných firem. Minimální povinností je alespoň na toto nebezpečí upozornit cedulí nebo ohraničením místa. Pokud se tak nestalo a padající sníh nebo led někoho zranil, jeho šance na získání odškodnění znatelně roste. Opět je však nutné prokázat, že dotyčný postupoval opatrně a dbal všech bezpečnostních zásad.

„Odškodnění nemusí vždy hradit majitel ze svého, pokud má v rámci pojištění nemovitosti či pojištění odpovědnosti sjednáno takzvané pojištění odpovědnosti vlastníka nemovitosti. Někdy je toto riziko zahrnuto i do často sjednávaných pojistek odpovědnosti občana za škodu v běžném občanském životě. Majitelé nemovitostí by ale měli vědět, že některé pojistky nezahrnují takzvanou hrubou nedbalost, za kterou by mohlo být v určitých případech považováno i dlouhodobé ignorování vážného nebezpečí v podobě padajícího sněhu a rampouchů ze střech nemovitostí,“ uvádí Dušan Šídlo.

Kluziště na chodbách

Nebezpečí číhá také uvnitř domů, kde se po roztátí sněhu často z chodeb stává kluziště. Za úraz způsobený na kluzké podlaze je pro změnu odpovědný uživatel nemovitosti.

K úrazům může dojít nejen na chodnících a v budovách, ale také v dopravních prostředcích. Za zranění, ke kterým dojde v prostředku hromadné dopravy je odpovědný daný dopravní podnik. Ten nese odpovědnost i za případné uklouznutí či pád cestujícího na schůdcích dopravního prostředku. Samozřejmě opět záleží na okolnostech.

„Pokud dojde k úrazu, může poškozený nárokovat odškodnění také z vlastní úrazové pojistky, a to i v případě, že ho již odškodnil jiný subjekt. Případná již vyplacená náhrada škody od jiných subjektů nemá totiž žádný vliv na výši pojistného plnění z úrazové pojistky. Problémem těchto pojistek ovšem je, že z většiny z nich nemůžete nárokovat plnění například v případě, kdy se u vás následkem pádu na zem projeví degenerativní onemocnění páteře v podobě různých bolestí zad a omezení pohyblivosti páteře (vertebrogenní algický syndrom). Pouze vybrané pojišťovny plní, ale jen v případě jednoznačného neurologického prokázání či při současné zlomenině obratle,“ dodává Dušan Šídlo z Broker Trustu.

Z úrazového pojištění bývají vyloučeny i různé pohmožděniny, natažení svalů a podvrtnutí. U většiny vážných úrazů však nebývá s výplatou od pojišťoven problém. V těchto případech se ovšem někdy řeší její odpovídající výše, a to nejen na základě lékařské zprávy od smluvního doktora pojišťovny, ale i na základě znaleckého posudku lékaře, který není placen pojišťovnou.