Jako za dob nacismu? Uprchlíkům musíme pomoci, ve hře je ale i vojenský zásah, varuje Duka

Tyto zkušenosti prý západní země jako Německo či Nizozemí nemají a stávají se zajatci. Nedošlo v nich k účinné integraci imigrantů a to vzbuzuje neustálé napětí. „Připusťme i vojenský zásah. Ale problém je širší, v Egyptě či jinde. Musíme jim pomoct obnovit infrastrukturu, hospodářství, řešit otázku vody a zavést diskuzi, zda tyto země potřebují liberální demokracii.“ vysvětluje Duka.

Máme morální povinnost pomoci - oni se vrátit domů

Duka vnímá rozdíl mezi islámem a křesťanstvím právě ve spojitosti pojímání lidských práv a demokracie. „Když se dnes podíváme, kde jsou demokracie, musíme si říci, že jde o hranice světa křesťanské kultury a civilizace.“ podotýká. Demokracii spojuje zejména s náboženskou a politickou svobodou a rovností mezi mužem a ženou.

Naše společnost má podle Duky morální povinnost pomoci těm, kteří to potřebují. Důležité je však odlišit, kdo pomoc skutečně potřebuje. Podle kardinála musíme pomáhat utečencům, jak je chápe papež František. „Ten, kdo utíká, aby si zachránil život, tomu jsme povinni pomoct. Ale oni mají morální povinnost vrátit se domů.“ dodává.

Ze skandálů politiků se svět nezboří

Na otázku, zda by se vrcholný církevní představitel státu měl vyjadřovat ke společenským a politickým otázkám, Duka zmiňuje existenci dvou autonomních sil – státu a církve. „Nepřísluší mi, abych se vyjadřoval k tomu, kdo je hejtmanem nebo koho má prezident jmenovat ministrem,“ myslí si. Podle něj spočívá jeho role v zajišťování chodu církve, ale zároveň připouští, že i ve vyjadřování ke společenským problémům.

Kardinál nepřikládá velký význam ani citátům církevních představitelů na stránkách novin na adresu politiků. „To, že nějaký politik udělá skandál, z toho se svět nezboří. To není morální zápas, to je moralizování a část veřejnosti očekává skandalizaci druhých.“ podotýká s tím, že na hodnocení politiků se nehodlá podílet.

Podle Duky je zásadním problémem morální krize společnosti. „Po roce 1990 jsme obdivovali počítače a kdejaká média, ale zapomněli jsme, že počítač ještě nikdy nikoho nevychoval.“ konstatuje. To, že společnost je dle jeho slov zhrublá a obscénní, není důsledek chování politiků. „Ano, politici dělají chybu, chtějí být „in“, chovají se dle veřejného mínění, ale když se všechny noviny a celá společnost bulvarizuje, kdo je skutečně vinen?“ ptá se řečnicky Duka. Nápravu vidí především ve vzdělání.