ROZHOVOR | Lži, přetvářka, odposlechy a politický boj. Novinář Kmenta pro EZ promluvil o Babišovi a Krejčířovi

Na sociálních sítích jste nedávno Andreje Babiše označil za kmotra a zařadil jej po bok Ivo Rittiga a Marka Dalíka. Opravdu si myslíte, že je takové srovnání na místě? Přece jen je to šéf hnutí, které vede všechny volební průzkumy, a do nedávna byl i vicepremiérem...

Trvám na tom. A stojím si za tím. Vím, co Andrej Babiš dělal před vstupem do politiky. Vím, jak se choval a jak podnikal. Tahal za nitky v zákulisí, hýbal s politiky jako loutkář, využíval každičký moment a jakýkoli prostředek, aby se co nejsnadněji a nejvýhodněji dostal k byznysu a ovládl podniky. K tomu všemu využíval nejen svůj um a dovednosti, ale také nestandardní praktiky lobbingu. Je stejný kmotr jako ti, které teď kritizuje. Buď si svůj temný život z minulosti vytěsnil z hlavy a vůbec si nepřipouští své chyby, nebo tu máme co do činění s ještě větším kmotrem, než si vůbec umíme představit.

Vy sám jste působil v Mladé Frontě Dnes. Jak vy osobně hodnotíte případ novináře Marka Přibila a jeho nahrané debaty s Andrejem Babišem?

Musím zdůraznit, že já jsem pod Babišem v Mafře nepracoval. Odešel jsem z ní v roce 2013 krátce poté, co Babiš oznámil, že Mafru kupuje. Považoval jsem za neslučitelné, abych dělal novinařinu v médiu, které patří byznysmenu a politikovi zároveň. V takovém médiu nejde dělat zcela svobodná, plně kritická a bezvýhradně objektivní žurnalistika. Nemluvě o té investigativní žurnalistice, která má přímo „v popisu práce“ dívat se pod prsty politikům a za oponu toho, co oni chtějí utajit.

Případ s novinářem Přibilem mě jen utvrdil v tom, že bylo správné z Mafry odejít. Kauza Přibil-Babiš ukázala, že majitel novin, který je zároveň politikem, bude mít vždy tendence využít a zneužít své médium jako prostředek k politickému boji. Jsem přesvědčen, že nákupem Mafry Babiš nesledoval nic jiného, než aby měl možnost mediální scénu ovlivnit ke svému prospěchu. Podle mého názoru chtěl zkrotit případnou kritiku vůči své osobě a nastavit ji jen vůči svým oponentům. To nemá s demokracií nic společného.

Babiš před vyšetřovací komisí k únikům z vyšetřovacích spisů tvrdil, že nikdy neměl k dispozici živý policejní spis. Obdobně vypovídal i Přibil. Věříte jejich slovům?

Nevěřím. Ale čemu věřím a nevěřím, není až tak důležité. Podstatné je, jak se Babiš chová a co dělá. V politice by mělo platit pravidlo, že pokud politik lže, je nedůvěryhodný a měl by z politiky odejít. Babiš lhal, že se nebude (potutelně) scházet s redaktory svých médií. Babiš lhal, že je nebude využívat k politice. Babiš lhal, když v této souvislosti přísahal na své děti… Jak pak můžete takovému člověku věřit, že to s námi myslí dobře? Že politiku dělá pro blaho země, a ne pro sebe a svůj byznys?

Podle Babiše je tato komise pouhým pokračováním politického boje. Mluvil také o tom, že má důvodné podezření, že je již delší dobu sledován a odposloucháván. Kdo měl na takových odposleších podle vás největší zájem? A je něco takového vůbec pravděpodobné?

Pokud to je jen politický boj, tak je to OK. Tvrdý, věcný a korektní politický boj k demokracii patří. Tohle Babiš zřejmě v byznysu moc často nezažíval, že by mu někdo chtěl něco kontrolovat, vyčítat, kritizovat. Proto se zlobí. Ale to, že opozice s pomocí dalších kritiků složí k nějakému problému vyšetřovací komisi, a pak to tam probírají a hodnotí, není žádná výjimka, nebo něco mimořádného. To se za posledních dvacet let stalo mnohokrát a nemělo to s Babišem nic společného. Je to standardní sněmovní „nástroj“ k vedení politického boje.

Kdyby Babiš nedělal chyby a nechoval se skandálně, nemusel tomuto tlaku čelit. To není vina opozice, ale jeho. Všechny jeho následné výroky o špehování a spiknutí proti němu jsou jen slovní válkou a jeho marketingem, aby odvrátil pozornost od podstaty problému. Přišel snad někdy s nějakým s důkazem, že by ho někdo sledoval? Nikdo dosud nevyloučil, že ty nahrávky si pořídil sám novinář na diktafon či na telefon během těch nestandardních schůzek. To není tajné odposlouchávání neznámých temných zpravodajských sil. V tuto chvíli to skutečně budí spíše dojem, že šlo o vedlejší produkt šíleného chování politika Babiše.

Celá řada novinářů pátrá po tom, kdo je to Julius Šuman, který nahrávku s Babišem zveřejnil. Máte vy sám nějakou teorii? A je vlastně důležité znát jeho skutečnou identitu?

Pro pochopení celého případu je dobré znát autora nahrávek, a hlavně jeho motivaci, proč to celé dělal. To bezesporu. Kdo je Julius Šuman, který nahrávky umístil na sociální sítě, je druhá věc. Ale samozřejmě, pokud je to ten samý člověk, který nahrávky zároveň pořídil a zároveň vypustil do světa, tak je pátrání a odhalení identity „Šumana“ na místě. Pokud je ale Šuman jen „dobrá duše“, která se k nahrávkám nějak dostala (a on sám je tedy nepořizoval), musel by vysvětlit, za jakých okolností k nim přišel.

Pokud by neměl žádné jiné postranní úmysly, nedělal to na zakázku konkurence a za peníze, a pokud chtěl svým jednáním jen ventilovat skandál vicepremiéra vlády, pak by si – za jistých okolností – zasluhoval Šuman i šetrnější zacházení, a i jistou ochranu jako takzvaný whistleblower, tedy člověk, který v dobré víře a ve veřejném zájmu upozorní na nepravost – v tomto případě – v nejvyšších patrech politiky. Mimochodem, tento případ ukazuje, jak je dobré, aby podobné kauzy dělali novináři, protože redakční zpracování a kritické zhodnocení všech aspektů může minimalizovat riziko, že chce někdo jen někoho poškodit a zakrývat přitom své problémy.

Nové průzkumy ukázaly, že tato nová kauza měla na oblibu Babiše a jeho hnutí jen malý nebo vůbec žádný vliv. Je vůbec něco, co by mohlo jeho popularitou u voličů do podzimních voleb otřást?

Novináři by neměli dělat svou práci podle toho, jaký to má efekt v průzkumech veřejného mínění. Prostě: když někdo dělá všivárny, mělo by se o nich vědět a psát o nich. A je jedno, jestli díky tomu klesne, nebo stoupne důvěra nějakého politika. To spíš vypovídá o stavu společnosti, o lidech, o voličích, že nedokáží vyhodnotit, co lze politikovi ještě odpustit a co opravdu už ne. Ostatně soudím, že Babiš se porazí sám. Tím, co a jak dělá. Ono ho to politicky jednou dožene.

Babiš poměrně často s lidmi komunikuje přes sociální sítě, kde se prezentuje jako „obyčejný občan“, který navštěvuje celou řadu akcí. Sledujete jeho aktivity? Jak hodnotíte fotky a statusy, které zveřejňuje?

Řekl bych, že dnes už je to kolorit politického světa. Něco jako jsou na Nově zvířátka na konci zpráv. Tak na sociálních sítích je někde na konci Babiš v různých možných i nemožných situacích. Na rozdíl od zvířátek mi ale nepřijde roztomilý. Stejně je to z jeho strany většinou jen přetvářka. On se nepotřebuje stýkat s běžnými lidmi, on je potřebuje kvůli fotce a kvůli marketingu, a pak taky jejich hlas do volební urny. Až bude sedět zase ve vládě, bude se věnovat byznysu.

Připomínám, že takhle se ale chová drtivá většina politiků, tedy že v předvolebních kampaních jezdí mezi lidi. Na tom není nic špatného. Babiš ale na můj vkus přetahuje pomyslný šroub. On totiž u toho říká: „Jsem tu pro vás, jste skvělí, mám vás rád.“ Ne, politik tam není proto, že miluje paní Novákovou a jejího syna, s nímž se rád vyfotí. Politik je na předvolebních akcích proto, že je potřebuje přesvědčit o svém programu, aby mu dali hlas. Trochu férovosti by v marketingu politických stran neškodilo.

Nakonec mi dovolte otázku na jiné téma. Radovan Krejčíř, vězněný v Jihoafrické republice, byl kvůli dalšímu pokusu o útěk převezen do věznice s maximální ostrahou. Zároveň se ale také mluví o jeho možném vydání do ČR. Není možné, že se jej JAR bude chtít po všech těch problémech a pokusech o útěk konečně „zbavit“?

Nemyslím si, že ho z JAR jen tak vydají. Jak už jsem někde říkal, Radovan Krejčíř je jako bájný Fénix. Taky vždycky zemře spálením sebe sama a opět se ze svého popela narodí. A tak působí i jako vězeň v JAR. Vlastně se mu ani nedivím, že se snaží utéct. Útěk, nebo vydání do České republiky jsou jediné dvě možnosti, jak může přežít peklo v JAR, do kterého se dostal vlastní vinou a vlastními problémy.

Pokud by k tomu opravdu došlo a Krejčíř vydán byl, jak pravděpodobné podle vás je, že se mu díky jeho kontaktům podaří z vězení utéct?

Co vím, tak se v JAR připravoval v minulosti monstrózní útěk s pomocí arménské mafie. Ale to nakonec nevyšlo. Arméni žádali moc peněz. V prostřední organizovaného zločinu se spekulovalo, že by ho ta svoboda vyšla v přepočtu až na půl miliardy korun. To by teď už dohromady nedal. Stejně tak by zřejmě neutekl ani z české věznice.

Děkujeme za rozhovor.