Pomozte mu ukončit kariéru se ctí. Sportovní legendy vyzvaly fanoušky, aby poslali Zemana do důchodu

Jan Berger v emotivním videu popisuje svoji kariéru a moment odcházení. „Fotbalovej život byl krásnej, z tribun jsem slyšel: „Honza není člověk, Honza je bůh!“ Věděl jsem, že bůh nejsem, ale bylo to krásný. Když končila moje kariéra, tak jsem na to přišel sám, člověk vidí, že na ty mladý kluky už nemá, s tím se každý musí smířit. Prezident by to měl mít stejně,“ říká o správném momentu odcházení legenda československého fotbalu.

„Lidé mi říkali, že ještě pořád je možnost něco dokázat. Ale já jsem to cítil sám, cítil jsem, že to tělo nemůže, že dělá automaticky chyby a že nemůžu podat takový výkon, jaký bych chtěl. Pokračování by bylo kontraproduktivní pro mě i pro moje jméno. Naštěstí jsem si včas uvědomil, že je čas odejít,“ přidává se k němu bývalý fotbalista Pavel Kuka.

Expert poukazuje na to, že ukončit kariéru v pravý čas a rozloučit se důstojně je z psychologického pohledu velmi obtížné. Člověk bojuje se svým vlastním egem, ale musí se vyrovnat i s okolními tlaky a faktory. Mentální kouč Marian Jelínek, který je bývalým a dlouholetým koučem Jaromíra Jágra a současně spolupracuje například s Karolínou Plíškovou, spatřuje paralelu mezi odcházením sportovců a politiků.

„Vidím podobnost v hodnocení parametrů role prezidenta, který tento úřad vyžaduje a v hodnocení vrcholových sportovců. Ti často neumějí odejít a ukončit svojí kariéru, přesto, že k nim všichni vzhlížejí s úctou, která je však postupně narušována umělým prodlužováním kariéry. Možná by si hodně hokejových příznivců přálo letos na OH v brance Haška, v obraně Svobodu se Šlégrem a v útoku Jágra, Reichla či Ručínského. Ale prostě to nejde, přesto, že to byli geniální hokejisté, nejsou schopni v současnosti plnit roli hráčů v národním týmu...proto tam jedou Francouzové, Kovářové či Eratové,“ říká Jelínek.

Podobně to vidí i uznávaný sportovní psycholog Michal Šafář. „Setkal jsem se s úspěšnými sportovci, kteří v tento moment poprvé v životě selhali, často v případě, že jim jejich nejbližší, spolupracovníci či členové týmu nebyli schopni říci pravdu do očí. A ta je v těchto případech nesmírně důležitá,  i za cenu, že ji v prvním okamžiku člověk nechce slyšet a bude se za ni na vás zlobit. S odstupem času však převáží úleva a vděk.“

Své o obtížích odcházení z vrcholového sportu ví i volejbalová legenda Pavel Třešňák. „Je strašně těžké si uvědomit, kdy už nejlepší nejste a nejste schopný táhnout kolektiv dál.  Pak je opravdu důležité umět přestat. Když nepřestanete, padnete do zapomnění. Když umíte přestat včas, všichni na vás budou vzpomínat v tom nejlepším světle. Musíte se vyrovnat i s tlakem okolí.“ Podobné zkušenosti má i slavný československý házenkář, Jiří Kotrč: „To rozhodnutí není vůbec jednoduché, ale musí přijít. Konec přichází buď věkem, nebo tím, že tělo přestane chtít a nepodává takové výkony, jaké by se očekávali.“

Odcházet z vrcholových pozic není snadné pro nikoho, pro sportovce, ani pro ty, kteří mají politickou moc. Odhadnout své síly a možnosti, odolat tlaku okolí, mít sebereflexi...to vše je těžké, ale nikdo by neměl podléhat falešné iluzi nekonečné síly a slávy. O to víc to platí, když není zodpovědný jen sám za sebe. „Pan prezident Zeman odvedl dobrou práci, ale myslím si, že našemu národu už nemá, co dát,“ dodává Berger. Podle mínění mnoha sportovních legend by si měla současná hlava státu odpočinout, odejít se ctí, jako král a předat štafetu dál.