ROZHOVOR | Díky studiu si užívám jiné reality, tvrdí Petra Paroubková

Red.: Jste překladatelka a nyní dokončujete doktorské studium, na jakou oblast se specializujete?

P.P.: Studium zdaleka nedokončuji, jsem teprve na samém začátku. Nevím, zda to budu zároveň s mateřstvím zvládat. Pokud ne, ráda bych se k němu později vrátila. Zabývám se anglickou filologií. Zaměřuji se na tlumočení z češtiny do angličtiny Je to pro mě takové potěšení a duševní únik z běžného světa. Mám skvělého vedoucího práce i konzultanty na univerzitě v Ostravě, kteří se nedívají na to, jestli jsem manželka politika, ale na to, co jsem již dokázala a co ještě musím dokázat a prokázat jenom svými schopnostmi.

Red.: Musíte mít velké nadání na studium jazyků.

P.P.: Každý má nadání na něco jiného. V případě jazyků jde velmi rychle poznat, zda člověk nadání má, nebo ne. Já mám navíc štěstí, že jsem se jazyky učila přirozeně. Když jsem například žila v Řecku, tak jsem se za tři měsíce naučila mluvit a po půl roce jsem zvládala řeč už celkem plynule. Chtěla bych mít ale samozřejmě talent i v dalších oblastech.

Red.: V čem například?

P.P.: Ve všem, v čem nemám. Asi nejvíce mi chybí hudební nadání. Neumím zpívat, ani hrát na hudební nástroje, a přitom to obdivuji. Jsou ale i další oblasti, psaní, tvorba poezie, tanec. Všechny múzy jsou krásné.

Red.: Jste evidentně velká příznivkyně umění.

P.P.: Ano jsem, a můj manžel také. Oba máme rádi umění, knihy, milujeme divadlo, balet a operu.

Red.: Jaké představení vás v poslední době zaujalo?

P.P.: Musím říct, že jsem během těhotenství vzhledem k vytíženosti nebo nevolnostem kultury moc neužila. Před létem jsme ale s manželem byli na premiéře Radúze a Mahuleny v Národním divadle a bylo to opravdu zajímavé. Kombinace nádherné dobové hudby s řadou moderních prvků byla překvapivá.

Red.: Je známo, že vaším zájmem je literatura. Na jaká období se zaměřujete?

P.P.: Studovala jsem americkou literaturu a zaměřovala jsem se také na anglosaskou a ruskou literaturu. V americké literatuře mám ráda zejména období poloviny 20. století a menšinovou literaturu, například židovskou. V ruské literatuře mám ráda díla začátku 20. století, utopie a antiutopie.

Red.: Láká vás vědecká kariéra po studiu?

P.P.: Ne, doktorské studium je spíše o splnění snu a potěšení. Jsem již řadu let tlumočnice a chtěla jsem svou tlumočnickou kariéru jakýmsi způsobem završit. Chtěla bych se totiž věnovat již trochu něčemu jinému, více kreativnímu. To je ale ještě běh na dlouhou trať, vize do budoucnosti.