Svatý Václav byl vzdělaný a nebojácný panovník

Jaký byl přemyslovský kníže Václav panovník? Byl ustrašený a poddajný, jak ho líčí legendy? Historické výzkumy hovoří o opaku, byl vzdělaný a nebojácný.Václav byl synem Vratislava I. a Drahomíry. Chlapce - budoucího panovníka - vychovávala především jeho babička Ludmila. Učila ho číst a psát, a především mu vštěpovala křesťanskou víru. Svou vzdělaností natolik převyšoval muže své doby a postavení, že čeští velmoži prý hořekovali: Co si počneme s ním: Ten, jenž měl být knížetem, je zkažen od kněží a je jako mnich.Václav se ujal vlády někdy kolem roku 924 či 925. Po nástupu na trůn vykázal ambiciózní matku Drahomíru na Budeč. Po čase se s ní smířil a povolil jí návrat ke dvoru do Prahy. S bratrem Boleslavem žil ve shodě. Dovolil mu vystavět hradisko ve Staré Boleslavi na strategické poloze k mocným severovýchodním Charvátům a na přístupové cestě do Sas. Co vedlo k bratrovraždě, se přesně neví. Václav si od bratra vysloužil kritiku za to, že císaři Svaté říše římské Jindřichu Ptáčníkovi platil tribut pacis, daň za mír, která se rovnala pěti stům hřiven stříbra a sto dvaceti volům. Zda to byl hlavní důvod, proč ho nechal Boleslav zavraždit, se přesně neví.Panovník byl pozván na křtiny Boleslavova syna do Staré Boleslavi a zde byl 28. září ráno při cestě na mši bratrem Boleslavem a jeho pochopy Čestou, Hněvnou, Tirou a Tužou napaden a ubodán před dveřmi kostela sv. Kosmy a Damiána. Historické prameny se rozcházejí v otázce, kdy k bratrovraždě došlo. Jako konsensus byl stanoven rok 935.Václav nebyl slabý a bojácný panovník, jak ho některé prameny líčí. Svědčí o tom jak zhojená sečná rána na lebce, tak i vyprávění o pokoření zlického vévody, jemuž Václav - v zájmu ušetření zbytečných obětí v bitvě - nabídl osobní souboj.Kult sv. Václava se v Čechách, ale i za hranicemi šířil velmi rychle, mučednická smrt vedla k jeho svatořečení začátkem 11. století. Od této doby je zobrazován jako světec stojící se sepnutýma rukama a svatozáří, v souvislosti s posílením moci českého státu od 12. století je vyobrazován jako rytíř se štítem a korouhví, hlavní patron a ochránce českého státu. Velký význam svatováclavskému kultu přikládal i sám Karel IV. Nechal vytvořit české korunovační klenoty a po českém patronovi nechal vysvětit také kapli v chrámu svatého Víta na Pražském hradě, v níž jsou dodnes klenoty uloženy. Z údajných památek na sv. Václava se uchovává v chrámu sv. Víta přilbice a drátěná košile.Velký zájem o svatováclavský kult projevovalo 19. i 20. století. V roce 1913 byla v horní části pražského Václavského náměstí umístěna jezdecká socha svatého Václava od sochaře J. V. Myslbeka.