Finanční gramotnost se člověk učí celý život

Ve statistkách insolvence a exekucí jsou Češi na chvostu spolu se Slováky a Mexičany. „Já bych jako u každé statistiky, tak bych byl opatrný, protože ne všechna čísla a ne všechny pojmy můžou mít absolutní vypovídací hodnotu. Vždycky to budou nějaké orientační záležitosti, vždycky je to nějaká špička ledovce a za ní se skrývá spousta detailů," řekl včera v Impulsech Václava Moravce ředitel neziskové organizace Finanční gramotnost Svatopluk Jedlička. „Museli bychom si vzít počet spotřebitelských úvěrů a kolik jich je řádně splacených a kolik těch lidí se dostane do problémů. Čili těch ukazatelů bych viděl víc než jenom tu exekuci a insolvenci," uvedl Jedlička.

Finanční gramotnost by podle něj měla být předávána z generace na generaci. „Bohužel 90. léta přinesla velkou ekonomickou změnu i v domácnostech, nejenom v tom makroekonomickém světě, a trošku se to v té době zanedbalo. Prostě všichni se věnovali jiným problémům, každý sháněl zaměstnání, aby si zabezpečil zaměstnání, spousta lidí nalítlo právě na ty všelijaké dealerské služby, nezodpovědné takzvané finanční poradce. A i bankovní a finanční ústavy začaly zjišťovat, že to obyvatelstvo není třeba schopné, není připravené na to ty závazky plnit," vysvětlil Jedlička, kde jsou počátky problému. I proto se na školách zavádí předmět, ve kterém se žáci učí finanční gramotnosti. „Ona je to širší schopnost vůbec hospodařit se svým majetkem, hospodařit se svými financemi. Je to něco, jak se kdysi říkalo, prostě zdravý selský rozum, umět si spočítat nějaký poměr cena – výkon. To, co chci, musím to mít, nemusím to mít, můžu si to koupit později, mám si na to vzít půjčku," popsal Jedlička, co všechno je potřeba zvažovat, než o půjčku člověk požádá.