Soudy nadržují exekutorům

Kvůli pohodlnosti soudců připadá exekutorům často vyšší odměna, něž na jakou by měli nárok. Správně by měl soudce, v případě, že dlužník dobrovolně zaplatí, zjistit, co exekutor v kauze konkrétně udělal. Jeho odměna by tak byla závislá na skutečně odvedené práci.

Realita je ale často jiná. Soudci místo toho přiznávají exekutorům odměnu stanovenou procentem z vymáhané částky. Pokud tedy exekutor vymáhá například tři miliony, má jistých 450 tisíc korun. A to i v případě, že poslal pouze několik dopisů. Soudci se přitom odvolávají na vyhlášku ministerstva spravedlnosti.

Onu vyhlášku ale před dvěma lety přebil Ústavní soud. Podle něj by se odměna exekutora neměla počítat procentem z vymáhané částky, ale má se odvíjet od konkrétní práce. Soud uložil zároveň ministerstvu spravedlnosti, aby v tomto duchu změnilo vyhlášku. Úřad na to ale nedbal a změnil vyhlášku jen minimálně - pokud dlužník zaplatí dobrovolně, dostane exekutor polovinu běžné částky. Ta se i nadále bude počítat procentem z vymáhané částky.

Soudcům se ale do nelehkého úkolu nechce. "Měla bych nějak posuzovat, kolik exekutor učinil úkonů a jak byly složité. Ale jak? Budu muset improvizovat," zděšeně řekla Lidovým novinám kroměřížská soudkyně Vladimíra Sedlaříková.

Ukázkovým příkladem podivné praxe je město Hulín. Zaplatilo dluh dobrovolně, exekutor s jeho vymožením neměl v podstatě žádnou práci. Přesto mu Sedlaříková přiznala víc než čtyřmilionovou odměnu.