Soudce se zlobí: Imunitu poslanců by měl řešit Ústavní soud

"Je to otázka více ústavní než trestněprávní, takže tady by asi ingerence Ústavního soudu byla více na místě, neboť v tomto směru má přeci jen více zkušeností," uvedl Güttler. Nyní podle trestního řádu rozhoduje o případném vynětí z pravomoci Nejvyšší soud. Pokud návrhu na vynětí vyhoví, prakticky neexistuje opravný prostředek.

Rozsah poslanecké imunity má dva možné výklady. Nejvyšší soud podle dostupných informací zvolil extenzivní, široký výklad a zařadil pod ochranu imunity také politické dohody a kompromisy. Valná část ústavních právníků ale zastává restriktivní výklad, dle kterého se imunita vztahuje na verbální projevy na řečništích Poslanecké sněmovny.

Výklad Nejvyššího soudu je podle Güttlera "hodně široký". Detailně se ale prý jako ústavní soudce vyjadřovat nemůže a nechce. "Nechci dávat munici ani jedné, ani druhé straně," zdůraznil.

Odborníci se shodují, že nyní neexistuje způsob, jak by verdikt Nejvyššího soudu v kauze tří exposlanců ODS mohl rychle přezkoumat Ústavní soud.

V rozhovoru ve Studiu ČT24 se soudce Ústavního soudu Vojen Güttler o úloze této instituce rozpovídal víc. Coby garant ústavního charakteru státní moci se Ústavní soud nezřídka dostává do sporu s politiky. Často připomínaným je v této souvislosti výrok někdejšího předsedy Poslanecké sněmovny Václav Klause, který v únoru 2001 varoval před tím, aby se z ÚS nestala "třetí komora parlamentu přímo jmenovaná prezidentem republiky".

"Pravda to ale není, důkazem toho je skutečnost, že ÚS nikdy nezahajuje řízení sám od sebe. Vždy tomu musí předcházet návrh. Samozřejmě, že rozhodování ústavních soudců a soudu vůbec má v některých otázkách jisté politické aspekty a dopady. To je zcela zákonité a je to dáno jeho kompetencemi," vysvětlil Güttler.

Mezi nejsledovanější verdikty Ústavního soudu patřilo rozhodnutí, kterým soud v lednu 2001 zrušil podstatné části kontroverzní novely volebního zákona, přijaté v době opoziční smlouvy dvěma nejsilnějšími politickými stranami.

V posledních letech se srovnatelné pozornosti dostalo například stížnosti nezařazeného poslance Miloše Melčáka, jenž úspěšně napadl ústavní zákon, kterým si poslanci chtěli zkrátit své volební období a dospět k předčasným volbám v říjnu 2009.