Česko kašle na psychiatrii: Vymstí se to, varuje profesor Höschl

"Reforma by měla vzít v potaz zoufalé podfinancování péče o duševní zdraví a systém nikoli vytunelovat propuštěním pacientů z léčeben, nýbrž zafinancovat vybudováním komunitních center, přesunem péče do přirozeného prostředí pacientů, personálním posílením a modernizací psychiatrických zařízení, jež jsou stále mnohde ostudně zanedbaná," řekl ČTK.

K volání aktivistů po humanizaci oboru profesor podotkl, že psychiatr má nyní na pacienta čas v průměru jen 2,5 hodiny ročně.

Höschl je od roku 1990 ředitelem Psychiatrického centra Praha, jež se nyní transformuje v Národní ústav duševního zdraví, a je přednostou Psychiatrické kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

V oboru působí od roku 1974. Psychiatrie ho zlákala jako obor, který se týká toho nejzajímavějšího ve vesmíru, lidské mysli. Na medicíně ho zajímaly biochemické a fyziologické pochody v těle, endokrinologie, farmakologie. "Psychiatrie mi zbyla, když jsem po promoci nemohl jinde sehnat místo. Po čase jsem pochopil, že je to obor stejně univerzální jako celá medicína, každý v ní najde svůj zájem, od biologie přes psychotropní látky až po psychoterapii či spiritualitu," řekl.

Ve výzkumu se zaměřil na psychoneuroendokrinologii, která mapuje skrze změny v regulaci hormonálních dějů v organismu, co se děje v mozku při poruchách chování a prožívání. Výzkum směřuje také na psychofarmakologii a biologickou psychiatrii.

"Společenská poptávka po tomto výzkumu narůstá, výskyt duševních poruch stoupá, prodlužuje se střední délka života, tím roste četnost poruch spojených s vyšším věkem, například demencí. Do této oblasti patří také alkoholové, drogové a jiné závislosti a sexuální poruchy," uvedl.

Roční náklady na poruchy mozku v ČR dosahují podle odhadu 258 miliard korun, tedy 6,8 procenta HDP. Při zohlednění toho, že jeden člověk může mít více chorob, klesá odhad na 180 miliard korun, tedy 4,9 procenta HDP. Náklady ale mohou být i podhodnoceny, u řady onemocnění nejsou informace o přímých nemedicínských a nepřímých nákladech.

I kdyby stát do psychiatrického výzkumu dal pouhá tři procenta těchto nákladů, měl by ústav rozpočet větší než celá akademie věd, což se podle profesora nestane. Centrum kromě napůl účelově vázaných 11 milionů korun nemá vůbec žádné institucionální peníze na provoz a vše si musí vysoutěžit v grantových kláních, která však mají jen asi 20procentní úspěšnost. "Naše situace je obrazem postavení psychiatrie mezi ostatními obory medicíny. Jestliže nedojde k nápravě, tak se to vymstí," varoval profesor.