Psychiatrická péče v Česku: Na úrovni Ruska, zlobí se lékaři. Co s tím?

"Nechtěli jsme ukázat, kdo je lepší či horší. Zjišťovali jsme, do jakého klubu evropských států v organizaci psychiatrické péče patříme a jaké jsou trendy," řekl ČTK autor analýzy Petr Winkler. "Nejblíže se ve struktuře péče podobáme Bulharsku, Rumunsku, Gruzii, Černé Hoře a Lotyšsku," doplnil spoluautor Filip Španiel.

Podle studie se reformy v Evropě ubíraly zhruba stejným směrem, v každé zemi jinou rychlostí. Postupné byly v Británii, radikální změnou byly nastoleny v Itálii. Západoevropské země léčebny buď zrušily, nebo zmenšily. Všechny léčebny zrušila Itálie. Jejími zkušenostmi argumentují kritici, v ČR není podle nich dostatečná síť komunitní péče, a tak prý hrozí, že duševně nemocní skončí na ulici nebo ve vězení.

V zemích bývalého východního bloku jsou systémy většinou stále centralizované, lůžka jsou hlavně ve velkých léčebnách.

V západní Evropě je situace rozdílná. V Itálii, Finsku, Švédsku a Británii byly zrušeny všechny léčebny, v Německu, Belgii, Francii a Nizozemsku zůstala v léčebnách velká část lůžek, jsou to ale menší léčebny. Dřív běžné léčebny s více než tisícem lůžek jsou v západní Evropě raritou, v ČR jich je několik.

Pokud se Česko hlásí k evropským hodnotám a trendům, a pokud se skutečně chce přiblížit vyspělým státům, musí podle doporučení studie přesunout část péče z velkých léčeben do komunit a do oboru také víc investovat.

Těžiště psychiatrické péče v naší zemi totiž tvoří lůžková zařízení, což neodpovídá moderním trendům. Tento fakt výmluvně ilustrují data z roku 2001 – na psychiatrická lůžka bylo tehdy v ČR alokováno 66 % z celkového rozpočtu na psychiatrii, zatímco do ambulantní sféry šlo pouhých 8 % těchto prostředků.

V roce 2011 bylo v ČR stále 85,6 % psychiatrických lůžek (t.j. 9 254) v psychiatrických léčebnách a proporce finančních prostředků plynoucí do lůžkové sféry se také nezměnila. Absence koncepce rozvoje psychiatrické péče v ČR se pak stala počátkem letošního roku předmětem kritiky i Nejvyššího kontrolního úřadu.

Otázkou stále zůstává, nakolik radikálně systém péče změnit. Na jedné straně je možné vycházet ze současné struktury a pouze upravit proporce mezi akutními a chronickými lůžky, mezi péčí ambulantní a lůžkovou, mezi frekvencí denních stacionářů a hospitalizací atd.

Na druhé straně je možné následovat Skandinávii či Británii, zřídit mobilní týmy a domy o cca pěti lůžkách v městských aglomeracích pro krátkodobou krizovou péči a spíše mít sestry, psychoterapeuty a sociální pracovníky, chodit do domácností řešit jednotlivé případy, aplikovat medikaci, sledovat stav klientů v jejich domácím prostředí a zavést do klinické praxe účinné preventivní programy, říká profesor Cyril Höschl na webu reformapsychiatrie.cz.