Pacientka se zadusila výkaly, kauza síťových lůžek je zpět. Bude někdo potrestán?

Lidská důstojnost je podle soudu pro všechny osoby stejná - bez ohledu na jejich společenský status. "Rozsah lidské důstojnosti nelze snižovat ani podle druhu onemocnění, zvlášť ve vztahu k mentálně postižené osobě, která sama nemá možnosti se účinně těmto útokům bránit," stojí v rozhodnutí senátu s předsedou Lubomírem Ptáčkem.

O ženu se prvních 25 let jejího života starali rodiče. Do bohnické léčebny ji umístili až poté, co ji už nedokázali sami zvládnout. V posledních dnech před smrtí v roce 2006 prý trávila většinu času v síťovém lůžku, protože podle personálu ohrožovala sebe i okolí. V lůžku také zemřela, když pozřela vlastní výkaly a zadusila se.

Matka podala žalobu, v níž tvrdila, že léčebna jednak v osudný den zanedbala dohled, jednak dlouhodobě nadužívala omezovací prostředky, konkrétně síťové lůžko. Zásah do lidské důstojnosti dcery spatřovala matka také v jejím ostříhání do hola a dlouhé fixaci na mobilní toaletě.

Městský soud v Praze v roce 2010 nepřiznal matce omluvu za snížení lidské důstojnosti dcery. Zdůraznil, že smyslem péče nebylo pacientku vyléčit, ale zklidnit. Matka sama předtím souhlasila s tím, že zdravotníci v případě nutnosti umístí dceru do síťového lůžka.

Zároveň ale Městský soud stanovil, že se léčebna musí omluvit. Vrchní soud v Praze ovšem jako odvolací instance rozsudek změnil a žalobu zcela zamítl. Vycházel přitom z názoru, že péče o pacientku byla adekvátní, takzvaně lege artis, a žádné pochybení se neprokázalo.

Městský soud v Praze bude nyní případ řešit znovu.

Před několika lety kritizovala britská spisovatelka Joanne Rowlingová zavírání těžkých pacientů českých psychiatrických nebo sociálních zařízení do klecových a síťových lůžek. Vláda pak tuto praxi v ústavech sociální péče zrušila, v léčebnách se ale dále používá – podobně jako v jiných evropských zemích.

Diskuzi o vhodnosti tohoto opatření znovu oživil případ z ledna 2012, na který upozornil list Právo. Jednapadesátiletá žena totiž spáchala v psychiatrické léčebně v Dobřanech na Plzeňsku sebevraždu tím, že se oběsila v síťovém lůžku.

„V naší léčebně se od toho roku 2006 nepoužilo, pokud vím, ale neříkám, že to je dobře," potvrzuje primář oddělení ochranné léčby z pražské bohnické léčebny Jiří Švarc. Na některé pacienty je totiž nutné v nejkrajnějších případech použít takzvané omezovací prostředky, aby nemohli ublížit sobě ani ostatním.

„Takže v tomto případě – já ten případ neznám – ale v tomto případě vybrali síťové lůžko, což je jeden z nejmírnějších omezovacích prostředků. A kdyby někdo zakázal síťová lůžka, tak by zbývaly jenom omezovací prostředky jiné, jako je třeba přikurtování nebo medikace, které nemusí být v daném případě tolik efektivní," vysvětluje.

„Existuje sedm základních omezovacích prostředků. Nejčastěji se používá přikurtování, to je například v případě okamžité, náhlé agrese. Je to velmi krátký omezovací prostředek. Používá se terapeutická izolace, to znamená umístění do samostatné místnosti, v případě nějaké dlouhodobé mánie, deprese, psychózy, kdy ten člověk nějak dlouhodoběji ohrožuje okolí nebo sebe," popisuje lékařskou praxi.

Podle primáře Švarce se pacienti umísťují do síťových lůžek na základě individuálních kritérií. V některých případech, jako jsou třeba mentální choroby, kde je potřeba dlouhodobější omezení, se podle něj jedná o skutečně mírný prostředek, který může věci prospět.

(Zdroj: rozhlas.cz)