Lékaři v Česku čekají na nový lék, zatočí s cirhózou a rakovinou jater

V posledních zhruba 14 letech léčili lékaři pacienty se žloutenkou C kombinací injekcí a tablet, léčba trvá 48 týdnů. "Je nepříjemná, provázená řadou nežádoucích účinků a někteří lidé tak být léčeni ani nemohou. Pokud pacienty léčíme tímto způsobem, tak jich vyléčíme asi polovinu," shrnul Husa.

V posledních letech výzkum významně pokročil a lékaři mají k dispozici nové, velmi účinné léky. Poslední dva roky lékaři i v ČR používají u pacientů, u kterých nebyla úspěšná základní léčba, další preparát. Potřebovali by ale zejména Sofosbuvir, který se používá v USA a je schválený a používaný i v Evropě, v tuzemsku zatím k dispozici není.

Jeho účinnost je až 95 procent, doba léčby se zkracuje na 12 týdnů. Náklady jsou ale zatím 1,5 milionu korun na pacienta, zatímco dosavadní čtyřikrát delší léčba přijde zhruba na 300.000 až 400.000 korun, poznamenal primář infekčního oddělení Slezské nemocnice v Opavě Petr Kümpel.

Psali jsme: Hrozba pro děti a seniory: Zákeřný pneumokok se opět šíří Českem  

Nový lék by podle Husy potřebovali co nejrychleji především pacienti s pokročilou žloutenkou, s cirhózou, před transplantací jater a po ní. Pokud se totiž pacient ze žloutenky nevyléčí před transplantací, ani po přijetí nového jaterního štěpu se nemoci nezbaví.

Nasazením účinných léků by pacienti se žloutenkou C také tolik nepřecházeli do konečných stádií - to znamená do jaterní cirhózy nebo rakoviny jater, uvedl Husa.

Mluvíme-li o virové hepatitidě, pak jednoznačně jde o infekční zánět jater a příznak v podobě žloutenky jej nemusí vždy doprovázet. Při tomto onemocnění jsou játra napadena virem hepatitidy typu A, B, C, D, E nebo G.

Jednotlivé viry způsobují různě vážná onemocnění jater. Typy D, E, G, se ale v naší oblasti prakticky nevyskytují. Mohou se zde objevit jen velmi vzácně a to zvláště u člověka, který se jimi nakazil v cizině, píše Vitalion.cz.

Virus žloutenky typu C byl objeven až koncem osmdesátých let 20. století, kdy se začaly množit případy žloutenek u pacientů po krevní transfuzi, které nebyly způsobeny žloutenkou typu A ani B. Virus se přenáší převážně nakaženou krví. První velkou rizikovou skupinu tvoří pacienti, kteří podstoupili transfuzi krve. Druhou hlavní rizikovou skupinu reprezentují uživatelé nitrožilních drog. Žloutenka typu C se stává velkým zdravotním problémem dneška. Její chronickou formou trpí podle odhadů přes 175 milionů lidí na celém světě – to jsou přibližně 3 procenta světové populace.

Česká republika patří mezi státy s relativně nízkým výskytem žloutenky typu C. Ze statistik vyplývá, že virem žloutenky typu C (HCV) jsou infikována přibližně 0,2 procenta naší populace, ročně je diagnostikována zhruba 800 nových případů. Ve vysokém procentu případů přechází žloutenka typu C do chronické formy, která může vést k cirhóze a rakovině jater.

Po prodělaném onemocnění (v případě žloutenky typu A a B) zůstanou v těle protilátky, které před další infekcí žloutenkou stejného typu chrání. To bohužel neplatí u žloutenky typu C. Viru žloutenky typu C existuje několik různých subtypů a ochranné protilátky v těle se netvoří. Proto se "céčkem" dá onemocnět i vícekrát. Očkování proti žloutence typu C zatím bohužel není možné.

Prvními projevy jsou nechutenství, bolest svalů a kloubů, únava, nevolnost, zažívací obtíže, tlak v pravém podžebří a slabost. Později se někdy přidá i zvýšená teplota a celkový obraz nemoci tak může vypadat jako chřipka, díky čemuž je hepatitida zpočátku někdy chybně diagnostikována.

Nemocný někdy mívá světlou (acholickou) stolici a naopak velmi tmavou moč. Při plně rozvinutém onemocnění, následuje ikterická fáze, kdy se k těmto příznakům přidává i žlutavé zbarvení kůže, sliznic a očního bělma (žloutenka neboli ikterus). Typ A po začáteční fázi a zaléčení odezní. V případě typu B a C se po počáteční fázi nemocný buď zcela uzdraví, nebo onemocnění přejde do chronické fáze a vir zůstává v těle nakaženého.