Můžeme již za 15 let čekat obrovskou krizi ve zdravotnictví?

Jaké jsou vyhlídky českého zdravotnictví? Jedním slovem – děsivé. Již dnes je zřejmé, že během následujících patnácti let enormně porostou náklady, skokově přibude pacientů a přitom výrazně poklesne počet lékařů i sester. Čísla, statistiky mluví jasně. Máme už jen pár let se na to připravit.

Před touto skutečností varuje šéf Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS)  prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D.: „Stále ještě máme šanci se připravit na období, které přijde za zhruba 15 let – to zestárnou velmi silné ročníky a přinesou významný nárust vážných onemocnění. Nevyhnutelné, celá Evropa se na to připravuje.“ Je tedy nutno restrukturalizovat kapacitu odborných míst, posílit komunitní, následnou a integrovanou péči.

Náklady na zdravotnictví neustále rostou. Je téměř jisté, že v roce 2030 na něj bude třeba vynaložit přes 600 miliard korun ročně, což je skoro dvojnásobek toho, co dnes! „To neutáhne jeden zdroj financí, nelze systém opírat jen o zdravotní daň. Všude ve vyspělých státech je financování vícezdrojové a je třeba vážně uvažovat o systému připojištění,“ uvedl profesor Dušek pro časopis TEMPUS MEDICORUM.

Přesto všechno finance nejsou jediným problémem. To je řešitelné. Daleko větší překážkou, jak z uvedené situace ven, je stárnutí lékařů v ambulancích. Během každého roku zaniká více ordinací, než vzniká. V některých regionech lze situaci označit za kritickou. Výpadek praktických lékařů postihuje spíše menší města a obce.

Nejkritičtěji se jeví situace v Jihomoravském kraji. Grafy jasně ukazují, že nejen v něm je průměrný věk praktických lékařů blízký 60 letům, což je jistě alarmující. Následné odchody do důchodu bez náhrady ze zavedených ordinací znamenají pro stávající obyvatele katastrofu. Jsou nuceni vyhledat lékařskou pomoc jedině v nemocnicích, a i zde bývá situace velmi kritická. Nedostatek odborného personálu je znát všude. Zkrátka vypadla celá jedna „desetiletka“, obor je nutno zefektivnit, zatraktivnit, posílit.

Tento stav se netýká samozřejmě jen lékařů, ale i sester. Čísla hovoří jasně: od roku 2010 odešlo z akutní péče více než 2000 úvazků sester. Není totiž problém najít alternativní a stejně dobře placenou práci jinde, navíc bez stresů, služeb a velké zodpovědnosti.

Další zajímavou skutečností je, že lékařské fakulty opouští 70 procent žen a jen 30 procent mužů. Není to samozřejmě chyba, ale je třeba počítat s tím, že mladé lékařky budou chtít mít děti, odejdou na mateřskou dovolenou. A máme tady další výpadek kapacit. Viz. další graf:

A co k tomu všemu říci? Odborná veřejnost požaduje, aby do zdravotnictví putovalo minimálně devět procent HDP. Ale peníze nezmůžou vše. Je důležitá nejen kvantita, ale zejména jejich účelné zhodnocení a směřování.

Je třeba si také uvědomit, že od nás na západ je naprostou samozřejmostí si za mnohé připlácet, nebrat práci lékařů jako samozřejmost či dokonce službu, kterou si „platíme“ přece z našich daní, jak nám bylo dlouhá léta předkládáno. Dokonce mnohými uváděno, že „přece vystudovali za naše peníze?!“, což je naprostý idealismus. Zdravotní péče není zadarmo a je třeba si jí vážit. A zejména lidí pracujících v tomto resortu, protože opravdu nebudou.